Kostel sv. Mikuláše v Potvorově patří k těm významným raněstředověkým stavbám v Čechách, které se staly předmětem badatelského zájmu již v  polovině 19. století a uchovaly si výlučné postavení v jeho popředí až do současnosti. Všichni přední badatelé, kteří se zabývali problematikou románské sakrální architektury u nás, se v různých souvislostech dotkli potvorovského kostela. Ve způsobu uchopení a zpracování potvorovského tématu se obrážejí proměny přístupu naší uměnovědy za poslední jedno a půl století. Obsáhlou literaturu k tématu shrnula Merhautová (1971, s.199-200). Podrobně prostorovou strukturu kostela na základě poznatků zjistitelných povrchovým ohledáním stavby nejnověji rozvedla Benešovská (1978, s. 51 - 52), která se rovněž nejpodrobněji vyjádřila k inspiračním zdrojům jeho výtvarného pojetí i stavebnímu typu. Radová (1979, s.50) uvedla do naší odborné literatury půdorys nejen přízemku, ale i patra westwerku s náznakem směru úvah o možném způsobu zaklenutí jeho 1. patra. Novější literatura již k prohloubení této poznatkové hladiny podstatně nepřispěla. Nástěnné malby potvorovského kostela zpracoval J. Mašín (1954) K otázce stavebníka přinesl ucelený názor T. Velímský (2002, s.44-47).

Výlučné zaměření na prvotní stavební etapu kostela a vyčerpání možností studia její morfologické stránky na úrovni odpovídající povrchovému ohledání raněstředověkých pozůstatků uzavřelo na sklonku 80. let minulého století velkou etapu jeho poznání. V současné době se zpracování potvorovského tématu ocitá v kvalitativně nové situaci.

Prohlubující se pohled na hmotnou a duchovní kulturu středověké společnosti na sklonku 12. a počátkem 13. století nabízí již složitěji strukturované pole úvah o historickém kontextu vzniku tohoto mimořádně kvalitního stavebního díla a jeho společenských dimenzích. Přístup ke stavebnímu dílu zkoumanému i jako funkční útvar v procesu všech jeho stavebních proměn otevírá prostor k otázkám, které dosud nebyly položeny.

Soudobé dokumentační techniky dovolují s větší přesností, než která byla dosud užita, vytvořit podklady jak pro detailnější tvarovou analýzu torzálních částí, která se může stát zdrojem nových podnětů k jejich ideové rekonstrukci a otevřít nové možnosti pro srovnávací výzkum. Přesná dokumentace také vytváří podklad ke studiu stop stavebních postupů. Poznání v těchto rovinách může mít závažný dopad na názory na kontext vzniku stavby i na její datování.

Standardního průzkumu objednaný zadavatelem však představuje platformu, která v důsledku nastavení svých vstupů povětšinou vede k rekapitulaci známých skutečností a vytváří pouze velmi omezené pole k posunu současného poznání. Nedotčena jím zůstává výstižná charakteristika K. Benešovské, která uvádí, že: "tento kostel by mohl stát kdekoliv v Alsasku..." a oprávněně označuje potvorovský kostel s impozantním útvarem tribuny a westwerkem za stavební dílo spjaté jak svou skladbou, tak výzdobou s alsaskou štaufskou architekturou a s jejími ohlasy v Ebrachu, Bamberku a v dalších německých lokalitách. Pro utvoření jasnější představy o jeho částečně zaniklém hmotovém a prostorovém uspořádání autorka nabídla analogii s rovněž velmi známým a podrobněji dokumentovaným kostelem sv. Bartoloměje v Praze – Kyjích, jehož hmotová skladba s mohutnou západní věží v plné šířce lodi se dodnes zachovala bez podstatných změn. Může tak sloužit vedle výrazné paralely s kostelem ve Vinci, uvedené do naší odborné literatury již B. Mádlem (1890) jako přijatelný model k vytvoření hrubé představy o původní podobě potvorovského kostela.