| |
|
|
|
| |
Středoškolské
referáty o románské architektuře (SOČ): |
|
|
|
 |
| |
VINEC -
malý velký kostel |
|
|
KLÍČOVÁ SLOVA ...
patrocinium sv.
Mikuláše, stavba vzniká před rokem 1260, románský podélný
kostel, snesená věž, empora oddělená od lodi zdí, Vinecká
oblast, polygonální kněžiště, ústupkový portál, kamenný
dekor |
|
|
|
| |
TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ
ČLÁNEK! |
|
|
|
|
| |
 |
Vinecký kostelík sv. Mikuláše
je drobná, při pohledu z větší vzdálenosti, poměrně nenápadná stavba.
Přijde-li však návštěvník blíže, ať již je odborník nebo laik, na první
pohled v něm rozpoznává naprostý skvost románské architektury a tvarosloví.
První, co zajisté zaujme člověka, i jen málo znalého české románské
venkovské tvorby, je velmi neobvyklý tvar stavby. Zevnějšek spíše
připomíná hradní kapli a z úhlu, kdy není vidět presbytář i jakýsi
donjon, nikoli však románský kostel, jaký byl stavěn v Čechách 13.
století.
Loď kostela vyrůstá z
obdélníku, jen málo se lišícího od čtverce. Je dlouhá 5.67 m a 5.30 m
široká. Východním směrem z ní vystupuje presbyterium, hluboké 5.14 m a široké
3.60 m, které je ukončeno třemi stranami polygonu. Bohužel, loď má
pozdější, zřejmě barokní krov, jenž naprosto neodpovídá původnímu.
Nezachovalo se ani původní výškové rozčlenění lodi a tudíž se dnes už
jen můžeme dohadovat, jak její vrchní část vypadala v době vzniku. |
|
| |
Když přicházíme ke kostelu
zaujme nás severní průčelní fasáda. Ta je spolu s kněžištěm nejlépe
sochařsky vyzdobena. Pod mohutným kvádrovým zdivem probíhá sokl ukončený
římsou, v řezu stejně profilovanou jako atické patky, které jsou do ní
místy vkomponovány. Soklová římsa tudíž sestává ze základové desky,
oblounu, žlábku a druhého oblounu. Na nárožích
presbyteria vycházejí ze soklu čtyři liseny, před něž je ještě vložen
polosloup, umístěný na již zmíněných patkách, které jsou na nárožích
obohaceny o drápky ve tvaru mušlí. Pod střechou liseny přecházejí v
obloučkový vlys, jehož hrana je členěna zvonovnicí, stejně jako boky
přípor. Polosloup je ve výši vlysu ukončen krychlovou hlavicí, nesoucí
ozuby, probíhající nad celým presbyteriem a na východní části lodi.
Vrchní dekorativní pás ukončuje římsa s palmetovým motivem. Prostor
chóru je osvětlen třemi okny, která se zachovala v původním
stavu až do dnešních dnů. Mají bohatě článkované špalety, taktéž
zvonovnicovými tvary. První okno je v čele, na
ose kněžiště a zbývající dvě jsou na stěnách přiléhajících k lodi.
Až si obejdeme kostel a prohlédneme presbyterium, zajisté se před
vstupem dovnitř detailně seznámíme se severním průčelím spolu s
portálem. Bez znalosti interiéru, vypadá rozvržení průčelní zdi zdánlivě
nelogicky. Vše spočívá na stejném soklu jako kněžiště, který je zde však
o půl metru výše, z důvodu nerovnosti terénu. Na obou nárožích vyrůstají
mohutné liseny, s taktéž karnisem zkosenými hranami. Mezi nimi se pne
třetí lisena, rozdělující zeď na dvě nestejně velké plochy. V první
části, směrem ke kněžišti, je ve značné výši umístěno původní okno, se
stejnou dekorací, jako ta již popsaná. V druhé části fasády je proražen
nádherný portál, nad nímž se přepíná od liseny k liseně nádherný
dekorativní pás. Jeho spodní část tvoří obloučkový vlys, plynule
vycházející z lisen. Nad ním jsou ozuby a palmetová římsa, která je
ukončena těsně před lisenami na každé straně jednou lidskou tváří, dnes
již však silně poškozenou. Ozdobný pás překrývá kamenný odkapník
vystupující ze zdi.
Zde můžeme pozorovat dobře zachované a ničím nerušené zvýraznění
lineárními hmotami, tvořící ostění kolem oblouky sklenutého portálu.
Těsně nad odkapníkem se nalézá rozetové okno s velmi pěkným ostěním a
vloženým čtyřlístkem. Bohužel, nezachovala se, stejně jako na žádné jiné
části lodi, ukončující a jistě dekorativní římsa. Pouze její jeden
jediný náznak je na severovýchodním nároží, avšak fragment spočívá pět
řádků zdiva pod dnešní střechou. Teorie o možném vzhledu vrchní části
kostela bude zmíněna dále.
Rozhodneme-li se vstoupit dovnitř kostela, projdeme nádherným ústupkovým
portálem. Jeho nejzevnější část tvoří dva volně stojící sloupky, jejichž
dříky vyrůstají z trnožní římsy, jako ostatní vertikální části portálu,
a ještě z vlastních atických patek s nárožními mušličkami. Těla sloupů
jsou obohacena kanelurami, směrem vzhůru šroubovitě se stáčejícími. Na
výšce dříku se pootočí zhruba o 90° a ten pak přechází v prstenec, na
němž sedí hlavice v podobě čtveřice orlů, svými hlavami podpírající
římsu. Zbytek portálu, umístěný v tloušťce zdiva je rozdělen na každé
straně dvěma ústupky, skosenými karnisovým motivem, s vloženými sloupky.
Oproti předložené části, zde sloupy stojí pouze na soklové římse a mají
drobně zdobené krychlové hlavice. Ty podpírají svrchní římsu, vedoucí od
okraje portálu až po tympanon, který je na ní umístěn. Je tvořena malým
obloukem, zvonovnicí a krycí deskou. Tympanon je pojat poměrně stroze.
Je ohraničen obloučkovým vlysem, pod kterým je vyobrazen Kristus na
kříži s rozpaženýma rukama. Je oděn v jednoduché tunice a je bez vousů a
trnové koruny. U jeho nohou klečí dvě postavy, snad donátoři kostela.
Josef Braniš (1892, 46) ještě spatřuje na tympanonu zbytky polychromie,
a to zelenou zemi a červené roucho jedné z klečících figur.
Vstoupíme-li do interiéru kostela, staneme v podkruchtí a každý
návštěvník musí užasnout nad dispozičním pojetí stavby. Onou
zajímavostí, patrnou i na vnějším rozvržení lisen je, že empora zaujímá
více jak polovinu lodi a ještě je od ní v patře oddělena mohutnou zdí.
Podkruchtí ukončují dvě mohutné arkády. Oblouky na obou stranách
vystupují z přípor ve tvaru polopilířů, které jsou obohaceny o polosloup
na čelní straně a sbíhají se uprostřed na velmi masivním osmibokém
pilíři. U přípor pozorujeme trnož ve tvaru atické patky, který v ní
přímo přechází u polosloupů. Jeho dřík je hladký a zakončený krychlovou,
řeménkovými motivy zdobenou, hlavicí. Nad vším je situována ukončující
římsa, složená ze dvou různě velkých zvonovnic. Střední pilíř má trnož
méně zdobený než boční přípory, ale je ukončen totožnou římsou. Dnes je
podkruchtí sklenuto dvěma poli křížové klenby bez žeber, ale původně zde
předpokládáme klenbu žebrovou. Vejdeme-li do velice krátké, ale široké
lodi, můžeme si prohlédnout vnitřek kněžiště. Ten je od lodi oddělen
románským vítězným obloukem, jehož půlkruh spočívá na krychlových
hlavicích polosloupů. Stejné přípory jsou v každém rohu kněžiště a kdysi
tvořily podpory pro žebra dnes již zaniklé klenby. Dnešní zaklenutí je
barokní. Otočíme-li se, spatříme v celé své kráse již zmíněnou zeď
empory. V ní je ve výši prvního patra prolomen portál, vedoucí na malý
balkónek, který do současnosti nevydržel. Po obou jeho stranách jsou
prolomena sdružená okna.
Na emporu se dostaneme po schodišti v síle zdi, které je přístupno
nenápadným portálem v jižní stěně lodi. Vystoupáme tak do nejpůsobivější
části chrámu. Po zdolání osmnácti schodů staneme na malé podestě, jíž
osvětluje jižní úzké špaletové okno, z venčí zdobené bobulemi. Na druhé
straně jsou obyčejné dveře, vedoucí do uzavřeného prostoru tribuny.
Naproti nim je situováno rozetové okno, kudy vniká světlo do celé
místnosti. Ocitneme-li se v tomto nádherném prostoru, shledáme, že ač je
uprostřed předělové zdi portál, je klenba rozvržena do dvou polí
předělovým pasem. Konstrukce klenbového systému, jaká zde byla použita,
je opravdu více než zajímavá. Na západní stěně je umístěna přípora,
přímo naproti portálu. Z ní vystupuje pas, dosedajíc na druhé straně na
kamennou konzolu. Do každého rohu místnosti a samozřejmě i k bokům
západní přípory byly dány sloupy s atickými patkami a krychlovými
hlavicemi. Nad nimi je ještě položena římsa, sestávající ze zvonovnice a
krycí desky.
Z ní dříve vybíhala žebra, která se však ani v náznaku nezachovala.
Jestliže zde byla dvě pole křížové klenby, musely být její nosné části
také usazeny na konzolách východní stěny. Tuto funkci zde zastávaly dvě
zdobené hlavice, volně vystupující ze zdi, z nichž je ještě dolů
spuštěna část dříku jako náznak podpory, jenž je ale ukončen volně v prostoru
nad obloukem portálu. Tyto hlavice jsou se střední konzolou opticky
svázány stejnou římsou, jaká se objevuje na ostatních hlavicích sloupů.
Nízký portál, situovaný ve středu východní stěny, vedl na zmíněný, již
neexistující, pavlán. Jedná se o klasický ústupkový portál, spočívající
na soklu a soklové římse s, jak jinak, než atickým členěním. Do
pravoúhlých ústupků s karnisem otupenými hranami, jsou vloženy sloupky s
krychlovou hlavicí, z kterých přímo vybíhají arkády. Nejzevnější oblouk,
také trochu vystouplý před zdí, je obohacen o obloučkový vlys. Po obou
stranách jsou sdružená okna, s fascinujícími dělícími sloupky, které
jsou v každém okně jinak sochařsky pojaty. Pravý je tvořen patkou a
zužujícím se dříkem, který vzniká spojením čtyřech prutů a krychlovou
hlavicí s terči. V druhém okně je pro změnu dřík osmiboký a hlavice je
zdobena dvěma soustřednými polokružnicemi. Škoda je, že velkou část
kruchty zabírají mohutné dřevěné varhany a narušují tak celistvost
románského prostoru. |
|
| |
|
|
| |
 |
 |
 |
|
| |
řezopohled západní části kostela |
okna empory |
pohled a půdorys portálu |
|
| |
(Lehner, F. J. 1905,118
- 125) |
|
| |
Vrátíme-li se zpět na podestu, můžeme,
dnes již velmi chatrným schodištěm, vystoupat v západní stěně až do
krovu. Z toho plyne, že dříve tak pěkně propracované schodiště nevedlo
pouze na půdu, ale že nad emporou byla situována poměrně rozměrná věž.
Tak se dá předpokládat i z dalších stavebních faktorů. Mohutný pilíř
nesoucí téměř 1 m širokou zeď uzavírající emporu svědčí o tom, že nebyla
pouze optickým předělením prostoru, nýbrž že spolu s pilířem
tvořila základ věže. Jedna z teorií o vzniku kostela hovoří o tom, že
zde měl být vystavěn mnohem větší chrám, pro nějž už byl připraven
stavební materiál. K započetí této velkorysé stavby buď nikdy nedošlo, a
nebo spíše byla založena a snad i dokončena právě západní část s emporou,
věží a portálem. K realizaci velkolepého celku, z nám
neznámých důvodů, nikdy nedošlo a stavba byla zakončena malou lodí s
kněžištěm tak, jak ji známe dnes.
Druhá možná teorie vysvětlující drobný kostel s velmi mohutnou věží zní,
že chrám tvořil nedílnou součást malého hradu nebo bohaté tvrze, čemuž
by napovídala nezvykle holá západní stěna a sloužil za poslední útočiště
a zároveň za hradní kapli.
Už se asi nikdy nedovíme jak měl kostel původně vypadat a jak vypadal po
svém dokončení. Přesně ani nevíme, zdali věž skutečně měl a hlavně
jakou. Neznámou pro nás také je kdy, kým a proč byl takový honosný a
přece drobný kostel vystavěn. Na první otázku "kdy" je těžké odpovědět,
stejně jako na ostatní. Na hlavici v presbyteriu však byl nalezen vyrytý
letopočet 1165. Jeho pravost ale nebyla dosud prokázána. K přihlédnutím
k sochařské výzdobě se stavba řadí do druhé čtvrtiny 13. století, kolem
roku 1240.
Druhou otázku "kým" můžeme rozdělit na dvě části. Kdo chrám nechal
postavit a kdo byl stavitelem. Donátoři kostela jsou pravděpodobně
vyobrazeni na tympanonu klečící u nohou Ježíše Krista. Domníváme se, že
stavitel, či spíše více lidí, zanechaly své "podpisy" v podobě nám dnes
již nic neříkajících kamenických značek. Ty jsou vytesány na západní
části hlavice severního polosloupu v podkruchtí. Jsou to záhadné a
nelogicky uspořádané obrazce, které jistě nejsou součástí
architektonické výzdoby. Symbolů je pět. Jsou jimi dva, větší a menší,
trojlisty, dva kříže uprostřed kruhu a v boku hlavice jakási, na šikmo,
umístěná hvězdice v obdélníku.
Co značky znamenají se již asi nedá přesně zjistit. Odpověď na třetí
otázku "proč" byl vinecký kostelík postaven se dovíme už je stěží. Říká
se, že byl založen jako dík za šťastný návrat z druhé křížové výpravy.
Tomu prý nasvědčuje vyobrazení Krista s rozpaženýma rukama na tympanonu.
Podobně má být nakreslen v rukopisu syrského mnicha Krahuly z konce 9.
století. Snad i jmenované kamenické značky mají mít společnou podobu se
znaky účastníků křížové výpravy. V těchto případech jde pouze o
domněnky, nepodložené informace a pověsti.
Každopádně, ať nechal kostelík postavit kdokoli, zachoval se do
současnosti památku patřící ke skupině nejlepších románských venkovských
kostelů v Čechách i na Moravě. I když byl několikrát opravován a některé
prvky byly vyměněny, byly nahrazeny kopiemi a většinou bylo respektováno
původní tvarosloví. Kostel z větší části unikl i barokizaci, která zde
nezanechala žádné stopy v podobě různých přístavků, kromě střechy a
kleneb, které ale svatyni nijak výrazně nenarušují.
Bohužel, i přes šťastné přežití do dnešních dnů, některé části výzdoby
nevydržely. Jde především o křížové klenby na empoře a v presbyteriu, o
visutý pavlán, který dokazuje portál vedoucí z tribuny do volného
prostoru nebo o venkovní podstřešní římsu. V dnešní době, která je ve
znamení péče o památky, by měl být vinecký kostel o některé tyto části
doplněn, ale pouze o ty, o kterých víme, že zde skutečně byly a také v
jaké podobě. Máme také štěstí v tom, že vinecký i potvorovský chrám jsou
si v mnohém podobny, ne dispozičně, ale v prvcích románské architektury
u nás se téměř nevyskytujících, tak části, které chybí na jedné, se
shodou okolností, dochovaly na stavbě druhé. Proto by měly být užity
zkušenosti z Potvorova k doplnění vinecké svatyně a naopak.
Je samozřejmě nesmysl, pokoušet se o stavební rekonstrukci věže, ale
nebylo by ani dobré doplnit hlavní loď o obloučkové podřímsí, ozuby a
římsu, jak uveřejnil F. J. Lehner (1903b, 121) na svém nákresu. Je
daleko pravděpodobnější, že západní a východní část nebyly zakončeny v
jedné výšce. O původní výšce lodi máme informaci v dochovaném fragmentu
římsy na severovýchodním nároží. Tato římsa by měla být protažena k
prostřední liseně, ne však dále, aby naznačovala původní rozměry lodi.
Kdyby se ještě doplnily chybějící křížové klenby a z uzavřeného
prostoru empory by se odstranily varhany, získali bychom plnohodnotný
velevýznamný památník české románské tvorby. |
|
| |
 |
|
| |
půdorys kostela
v úrovni přízemí i empory (Lehner, F. J. 1905,118) |
|
|
