| |
|
|
|
| |
Středoškolské
referáty o románské architektuře (SOČ): |
|
|
|
 |
| |
JAKUB -
longitudinální dispozice |
|
|
KLÍČOVÁ SLOVA ...
patrocinium sv. Jakuba,
stavba svěcena 19. 11. 1165, románský podélný kostel,
východní apsida se slepou arkaturou, západní věž, významná
figurální plastická výzdoba |
|
|
|
| |
TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ
ČLÁNEK! |
|
|
|
|
| |
Nedaleko Kutné Hory na mírné
vyvýšenině nad říčkou Klejnárkou se dříve rozkládalo panské sídlo spolu
s kostelem sv. Jakuba, klenotem českého románského umění. Do dnešních
dnů přežil z celé středověké lokality pouze samotný kostelík, stojící
dnes na rozlehlé návsi a dominující širokému okolí. Ves je vzdálena jen
několik málo kilometrů od hlavní silnice č. 38, spojující Kolín a
Čáslav. Každý, kdo památku navštíví, na první pohled pozná, v čem
spočívá její jedinečnost a nesmírná vzácnost. Avšak nejedná se pouze o
hmotnou podstatu stavby a její výzdoby, nýbrž i o fakt, že máme přesné
údaje o zakladatelích kostela, i o datu jeho vysvěcení.
Velkolepou stavbu založila Marie, paní na zdejší tvrzi, se svými syny
Slaviborem a Pavlem. Rodina bezpochyby patřila do nejvyšší společnosti
českého království a jistě měla úzké styky s královským dvorem, neboť
kostel byl vysvěcen ve čtvrtek 19. listopadu 1165 samotným pražským
biskupem Danielem a slavnosti se mimo jiné zúčastnil český král
Vladislav II. s chotí Juditou. To dokládá autentika, objevená na podzim
roku 1845 v malém oltáři na empoře (Lehner 1903b, 102).
Chrám se skládá z obdélné lodi o rozměrech 7,65m x 5,96 m, k níž je
přidružena polokruhová východní apsida a mohutná
poměrně vysoká západní věž. Vše vyrůstá ze soklu ukončeného soklovou
římsou ve tvaru atické patky. Sokl je původní na jižní části lodi a na
apsidě. Všechny části stavby jsou bohatě zdobeny architektonickými
prvky, avšak nejproslavenější a nejhodnotnější částí je její, v Čechách
naprosto ojedinělá jižní fasáda. Toto průčelí bylo pojato do dvou
nestejně vysokých horizontálních pásů (pater), které byly zvýrazněny
řadami slepých arkád s vloženými figurálními
plastikami. S přihlédnutím ke kvalitě sochařské práce, s jakou byly
reliéfy i ostatní dekorativní články zhotoveny, je zarážející poměrně
nepravidelné rozvržení jižního průčelí. Čtyři arkády spodního patra jsou
celkově mohutnější, širší a vyšší, než ty v části hořejší, a tak zde
došlo již tehdy k vytvoření jakéhosi ilusionismu. Tento stavební krok a
optický klam lze jednoznačně považovat za cílený a následně dobře
propracovaný. Nelogická však je prostřední lisena, která bez jakékoli
závislosti na vrchním, prostupuje pouze spodní patro a dělí jej na dvě
nestejně velké části. (Poměr jejich světlých šířek je zhruba 6 : 5) Ve
východní části je dvojice nestejných arkád, jejichž oblouky vybíhají z
již zmíněné střední, a nárožní liseny, a stýkají se na dnes již značně
poškozeném polosloupku. Zbývající dvě arkády spodní části se nalézají v
opačné, západní části průčelí. V té blíže ke středu je prolomen
jednoduchý ústupkový portál. Jeho ostění tvoří na každé straně dva
sloupky, vyrůstající z atických patek a ústící do
hlavic podobného tvaru převrácené atické patky, ze kterých se pnou dva
pruty ohraničující tympanon, jenž je, stejně jako ostění, proveden z
červeného pískovce. Na něm je zobrazen Ježíš Kristus vystupující z
mraku, s otevřenou knihou v levé ruce a žehnající
pravou rukou. Po jeho bocích klečí dva andělé, kteří drží v jedné ruce
kadidelnici a v druhé palmový list. Tympanon je velice pěkně zachován a
je na něm na tehdejší dobu nezvykle dobře vyjádřena živost, pohyb a
lehkost. Vstup střeží dva reliéfy, znázorňující Petra a Pavla. Pavel je
situován napravo od portálu a Petr nalevo. Ač jsou plastiky těžce
poškozeny, identifikace světců je možná podle dosud patrných insignií
Klíče, který drží Petr a meče jenž svírá Pavel. Spodní patro uzavírá a
zároveň od vrchního odděluje obloučkový vlys, který se, vzhledem ke
stupni poškození a faktu, že je zhotoven z červeného pískovce, materiálu
objevujícího se i na jiných, pouze románských, částech kostela (špaleta
okna v apsidě, portál), zdá být původní.
Vrchní patro jižního průčelí je celkově drobnější, zato však více
členité, dekorativní, lépe propracované i zachované. Z obou
stran, stejně jako v dolejší části, jej ohraničují nárožní liseny, z
nichž vyrůstají, vzhledem ke spodním, daleko menší, oblouky slepých
arkád. Archivolty, pod kterými jsou umístěny reliéfy, jsou nejmenší a
střídají se s většími, pod nimiž jsou umístěna okna. Úplná pravidelnost
zde přece jenom neplatí. V oblasti nad portálem je situována nejširší
arkáda vrchní řady s původním segmentovým obloukem. V ní je vložena
plastika stojícího Ježíše Krista, který v levé ruce svírá zavřenou knihu
a pravou paží žehná. U jeho nohou klečí dva prosebníci, pravděpodobně
synové zakladatelky, Slavibor a Pavel. Reliéf Krista se velmi dobře
zachoval a je na něm možno rozpoznat každý detail, ať již rysy těla nebo
záhyby šatů. Značně poničená však je levá klečící figura, a tak již
nelze přesně určit, zdali se jedná o muže či ženu. Starší prameny totiž
uvádějí, že je zde zobrazena Marie (zakladatelka kostela) spolu s jedním
synem, kteří klečí u nohou sv. Jakuba, patrona kostela. Centrální
figurou je nejspíše Ježíš Kristus, ale domněnku o Marii zobrazené u jeho
nohou nemůžeme zcela vyvrátit5. Nalevo od této scény se nachází novější
okno a dále plastika, pravděpodobně sv. Vojtěcha. Napravo od ústřední
scény bylo odkryto původní románské okno s neporušenými špaletami a v
další arkádě můžeme vidět jednu z nejlépe zachovaných plastik. Je zde
vyobrazen muž ve zbroji, s mečem a podlouhlým štítem. Nepochybně se
jedná o sv. Václava. V následné arkádě je prolomeno opět pozdější okno a
v posledním poli je umístěn reliéf zřejmě sv. Prokopa, opata sázavského.
Archivolty zmíněných slepých arkád, které ohraničují plastiky i okna,
dosedají na krychlové hlavice s vpadlými poli šesti románských
polosloupků. Kubická tělesa (tvořící optický základ polosloupků) pod
jejich značně poničenými patkami dosedají přímo na obloučkový vlys
spodní části. Vrchní patro a zároveň celé jižní průčelí ukončuje
obloučkový vlys, který původní není. Byl proveden v minulém století z
cihel a omítnut. Při současné rekonstrukci byla omítka otlučena a na
posledních třech (západních) obloučcích se zdá, že zakrývala torza
původního románského vlysu, provedeného ze žlutého pískovce. |
|
| |
 |
 |
 |
 |
|
| |
|
|
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
| |
Ačkoli se kostel sv. Jakuba
dochoval v poměrně dobrém stavu, nemůžeme přesto mluvit o ideální
situaci. Do dnešních dnů není například přesně
jasné, jak byly rozvrženy vnější stěny lodi, a hlavně jižního průčelí,
ve 12. století. Kostel byl v 19. století opraven, byla prolomena (nebo
rozšířena původní) čtyři nová okna a byl omítnut. Teprve v nedávné
minulosti, po odstranění omítky, jsme měli možnost poznat další
skutečnosti a přiblížit se odpovědím na některé otázky. Velkou neznámou
bylo, kolik vlastně na fasádě bylo původně oken a reliéfů, a kde byly
umístěny.
Ferdinand J. Lehner se domníval, že v horní části byla dvě okna, která
byla později rozšířena. Na místě objeveného původního okna předpokládá
reliéf. Soudí tak z důvodu, že okno bylo zakryto, nikdo o něm nevěděl a
na omítce v těchto místech byl namalován sv. Jakub. Merhautová dokonce
tvrdí, že horní patro bylo zcela zaplněno reliéfy a okna byla pouze ve
spodním patře. Tato myšlenka je sama o sobě zcela nereálná a dnes již
vyvrácena. (Ve spodní části nejsou na kamenném zdivu po oknech sebemenší
náznaky.) Také však uvádí, že ještě v roce 1858 stál u kostela o fasádu
opřený reliéf zpodobňující neznámou figuru. Zakládá-li se toto tvrzení
na pravdě, pak je těžké vystopovat, kde mohl být původně umístěn.
Po odstranění omítky a objevení některých dosud neznámých prvků, se zdá
být původní rozvržení jižního průčelí následující: Ve spodní části
nebyla žádná okna, ale pouze vstupní portál s reliéfy sv Petra a sv.
Pavla po jeho bocích. (Existovaly také hypotézy, že tyto dva reliéfy
byly umístěny v místech dnešních oken z první poloviny 19. století. Tato
teorie není z jednoduché příčiny správnáná. V 18. století byla před
portál přistavěna předsíň (Beneš 1868, 42) a její
západní zeď zakryla plastiku sv. Petra, která byla objevena až po
odstranění přístavku ke konci 19. století (Lehner 1903b, 100). Plastika
by na toto místo musela být přesunuta poněkud dříve, než byla okna
zhotovena, pro což by nebyl důvod.) Čtyři slepé arkády jsou původní,
stejně jako poškozený obloučkový vlys a střední lisena, jejíž funkce
zůstává neznámá. Vrchní patro bylo slepými arkádami rozvrženo na sedm
polí, z nichž v prostředním, bylo nečekaně objeveno románské okno.
Jelikož je archivolta, která oblouk jeho špalety ohraničuje, shodná s
těmi, jež vedou okolo oken z 19. století, je více než pravděpodobné, že
nebyly nově proraženy, ale vznikly rozšířením původních oken, respektive
odstraněním jejich špalet. To potvrzuje skutečnost, že obě pole, ve
kterých jsou okna osazena, jsou vyzděna z cihel až po archivoltu a
polosloupky. Špaleta románského okna, jak můžeme vidět na zachovalém
příkladu, zabírá celé pole slepé arkády, a tudíž po jejím odstranění zde
nezbyl žádný původní lícový materiál, a jsou-li světlé šířky novějších
oken užší než největší šířka špalety, musela být chybějící (odstraněná)
hmota zdi nahrazena vyzdívkou. Vrchní část jižního průčelí tak měla
zřejmě tři okna, z nichž jedno, ač zaslepené, se zachovalo a zbylá dvě
byla pozměněna. Plastiky, spolu s archivoltami a polosloupky slepých
arkád, do dnešních dnů přežily všechny na původních místech a obloučkový
vlys, který je dílem rekonstrukce z 19. století, je, alespoň proporčně,
přesnou kopií románského dekoru.
Severní fasáda se nedočkala takového uměleckého ztvárnění jako její
jižní protějšek, a také zde horší povětrnostní podmínky způsobily větší
poškození i toho mála, co zde ruka románského tvůrce zanechala. Zeď,
ohraničená nárožními lisenami, byla taktéž rozvržena na dvě horizontální
části, od sebe oddělené obloučkovým vlysem. Spodní část byla kompletně
zrekonstruována v nedávné době. Byl zhotoven nový kamenný obloučkový
vlys s konzolami, opravena střední lisena i soklová římsa. Kromě těchto
prvků zde již nenacházíme nic. Arkády jsou umístěny pouze ve vrchní
části, avšak neohraničují žádné reliéfy. (Ty zde patrně nikdy nebyly.)
Zde můžeme pozorovat větší pravidelnost rozvržení než na jižní části
lodi, čehož ale možná bylo docíleno pozdějšími úpravami. Dnes je vrchní
patro členěno čtyřmi původními sloupky na pět nestejných polí. U
východní nárožní liseny je slepá arkáda s archivoltou
stejných rozměrů jako při západní nárožní liseně, a stejné rozměry má i
prostřední arkáda, která ohraničuje původní románské okno. Zbylé dvě
plochy jsou ohraničeny segmentovými cihlovými oblouky. Právě v těchto
polích jsou po jednom prolomena okna, patrně ze stejné doby jako ta na
jižním průčelí. Okna jsou situována na ose širokých polí, a je tedy
možné, že zde dříve byly sloupky, dělící tuto plochu na dvě menší pole,
která mohla být ukončena kamennými archivoltami, jež byly z důvodů
zhotovení nových oken odstraněny. Vrchní patro a zároveň celou stěnu
uzavíral obloučkový vlys, jehož značná část pocházela z minulého
století. Bohužel, vzhledem ke značnému stupni poškození severní fasády
se dnes už můžeme pouze dohadovat, jak původně vypadala, a to především
její vrchní část se slepými arkádami.
K románskému chrámu samozřejmě neodmyslitelně patří apsida, která
vystupuje z východní části lodi. Plášť poloválcového kněžiště byl na
zdejším kostele velice zajímavě rozvržen a románské prvky byly dobře
sochařsky ztvárněny. I na apsidě neúprosně zapůsobil čas a nějaké části
románské výzdoby byly poškozeny, avšak nejdůležitější z nich přežily do
dnešních dnů v úctyhodné podobě. Těleso apsidy vyrůstá ze stejného soklu
jako ostatní části kostela. Soklová římsa byla značně narušena, ale z
velké části v roce 1999 rekonstruována. Z ní vystupuje šest původních
štíhlých polosloupků, pnoucích se téměř po celém povrchu apsidy a
dělících ji na sedm nestejných polí. Jsou ukončeny dobře zachovalými
krychlovými hlavicemi, stejnými jako na stěnách lodi. I zde jsou
polosloupky pospojovány oblouky ze žlutého pískovce. V prostředním a
také nejširším poli je situováno původní, takřka neporušené okno se
širokými špaletami z červeného pískovce. Horní oblouk okenní špalety
přímo obepíná archivolta, jenž se zdá být původní. Z románské doby se
ještě dochovaly i jiná torza archivolt, převážně na jižní části apsidy,
a to ty, které přímo dosedají na hlavice přípor. Zbylé kusy oblouků byly
v minulém století doplněny cihlami a omítnuty. Přesto je jasně patrné,
že pro archivolty bylo jako materiálu použito žlutého pískovce. Celé
kněžiště ukončoval obloučkový vlys z pískovce červeného, který se
dochoval taktéž v jižní části apsidy. Zde můžeme vidět minimálně šest
původních obloučků, avšak z románských konzol zůstaly pouze otlučené
kostky ve zdivu. Zbylý obloučkový vlys byl proveden v 19. století, jak
tvrdí A. Merhautová, a následně byl zrekonstruován v roce 1999, spolu s
ostatními dekorativními prvky na apsidě. Poslední rekonstrukce apsidy i
ostatních částí kostela sice striktně dodržela románské tvarosloví,
avšak použitým materiálem nedbala na původní vybarvení zdobných částí,
které mělo na apsidě i lodi svébytnou filosofii. (Možná původní
barevnosti bude docíleno následným nátěrem fasády.) Jelikož i z nejvíce
poškozených dekorativních částí se zachovaly alespoň torza (horní
obloučkový vlys na lodi, archivolty slepých arkád na apsidě), a tudíž
máme informace o stavebním materiálu (u architektonických prvků byl
použit červený a žlutý pískovec), můžeme přesvědčivě rekonstruovat
barevnost architektonických prvků vzhledem k jejich umístění na fasádě.
Červené barvy bylo použito především ve spodnějších partiích kostela. Z
rudého pískovce je zhotoven spodní obloučkový vlys na jižním průčelí
(možná, že původně byl i na severním) a apsidě, poškozená, ale dosud
patrná archivolta pnoucí se okolo portálu i jeho ostění s tympanonem a
špalety okna apsidy. V kontrastu k tomu byl ze
žlutého pískovce proveden obloučkový vlys vrchní části, všechny
archivolty na lodi i apsidě (kromě zmíněné obepínající portál) a veškeré
figurální plastiky.
Takovéto barevné kombinace prozrazují značné zkušenosti stavitele a
poukazují na spojitost se Sázavským klášterem. Pod jeho vlivem vznikaly
i jiné kvalitní románské stavby a v této lokalitě bylo užíváno červeného
pískovce k důmyslným kombinacím s pískovcem
žlutým. (Rovná u Stříbrné Skalice - celý kostel je z červeného pískovce,
Plaňany - kombinace dvou barev stavebního materiálu, Záboří - kombinace
červených sloupů a bílých hlavic)
Na opačné straně něž apsida, při západní stěně, je připojena mohutná
věž. Její optický základ tvoří původní porušený sokl a rekonstruovaná
soklová římsa, ze které vystupuje čtvero nárožních lisen. Vzhledem k
celé stavbě poměrně vysoká zvonice se v jádru dochovala původní, avšak
prakticky všechny ozdobné prvky na jejím plášti jsou dílem restaurátorů
z posledních let 19. století. Proto jsme s popisem sochařské výzdoby,
jenž zde bezpochyby byla, odkázáni na spekulace a vlastní fantazii. V
přízemní části se na všech třech volných stranách zachovaly zbytky
polosloupků, které napovídají, že zde mohly být dvojice slepých arkád,
jenž by byly ve stejné výškové úrovni jako ve spodní části lodi. Taková
situace by nebyla nepravděpodobná, kdyby ale nebyl stejný polosloupek i
na západní stěně věže, protože kdybychom zde umístily oblouky dosedající
na příporu, pak by jeden z nich přímo protnul původní vstupní portál na
emporu. Je samozřejmě možné, že právě zde archivolta nebyla, ale nemáme
pro takové tvrzení jediného důkazu. Podobně málo důkazů existuje i o
rozvržení druhého patra věže, jehož jižní a severní trojice arkád je i s
obloučkovým vlysem, na kterém polosloupky spočívají, dílem rekonstrukce
konce 20. století. Ferdinand J. Lehner ve své
rekonstrukci uvádí, že zde sice byla trojice arkád, avšak že
prostupovaly celé vysoké patro a byly zakončeny až pod sdruženými okny.
A. Merhautová se na toto tvrzení odvolává a dodává, že jej není možno z
důvodů omítnutí ověřit (Merhaztová 1971, 136). Bohužel, není možné jej
ověřit ani dnes, neboť na kamenném zdivu není patrný jediný náznak po
podobných prvcích. Druhé patro věže uzavírá novodobý obloučkový vlys,
který jej odděluje od nejvrchnější části se sdruženými okny.
Trojsdružená okna, pocházející z minulého století, umístěná ve dvou
patrech nad sebou se otevírají do všech stran. Na rozhraní
nejvrchnějších dvou pater probíhá taktéž obloučkový vlys z konce 20.
století, avšak celou věž ukončuje obloučkový vlys s ozuby a římsou z 19.
století. Věž je završena stanovou šindelovou střechou.
Opustíme-li exteriér a projdeme-li ústupkovým portálem dovnitř chrámu,
dostaneme se do obdélné lodi. Interiér již neskýtá takové umělecké
bohatství jako vnější pláště zdí, ale i tak zde najdeme mnohé románské
pozoruhodné detaily. Apsida je sklenuta konchou a do lodi se otevírá
ústupkovým vítězným obloukem. Nejhodnotnější částí je západní panská
empora. Zajímavostí tribuny je její celková skladba z věžové a
předsunuté pavlačové části. Ta část empory, jež je vložena do lodi,
spočívá na dvou sloupcích. Jejich 1.8 metru vysoké dříky vyrůstají z
atických patek s drápky. Dřík severního sloupu je zdoben kamenným
pletivem, jehož provazce jsou v místech svého průniku zdobeny dnes již
poškozenými, ale doposud patrnými uzly. Na obou dřících jsou usazeny
krychlové hlavice s dobře patrnými růžicemi v jejich vpadlých polích.
Pod nárožími hlavic vyrůstají listy, které jakoby zjemňují dosednutí
kamenné hmoty na dřík sloupu. Hlavice je ukončena širokým abakem, z nějž
se klenou archivolty, u zdí dosedající na římsové hlavice přípor.
Podkruchtí je sklenuto trojicí křížových kleneb a je odsud možné projít
do přízemku věže. V patře věže se nalézá zmíněná valeně sklenutá věžní
část empory, do lodi se otevírající celou svou šíří. Prostor tribuny byl
původně přístupný po dřevěném mostku, vedoucím přímo z patra tvrze.
Později sem bylo možno vstoupit po schodišti při západní straně věže,
které bylo ve 20. století odstraněno. Nyní se můžeme na emporu dostat
pouze po žebříku. Kromě popsané empory, několika renesančních náhrobků a
fragmentů renesančních maleb již v interiéru není nic.
V současné době probíhá rozsáhlá rekonstrukce stavby a tudíž i
interiéru, a tak je možné, že budou objeveny nějaké dosud neznáme
románské prvky, například torza maleb, které zde jistě původně byly.
Románský chrám sv. Jakuba ve stejnojmenné obci patří k nejvýznamnějším
památkám českého a moravského stavitelství 12. století. Jedná se o
klasický typ panského emporového kostela, tvořeného z obdélné lodi,
polokruhové apsidy a západní věže. Mimo to se velmi dobře, zachovala
jeho, pro tento kraj výjimečná sochařská výzdoba s naprosto
unikátními figurálními plastikami spolu se slepými arkádami. Právě v
nich spatřují D. Třeštík a A. Merhautová
(1985, 74 - 75) bohemizovanou Civitas dei (Nebeský Jeruzalém), která se
objevuje už jen ve velmi málo exemplářích, (Například ji známe v podobě
fresek ztvárněnou na stěnách rotundy ve Znojmě.) avšak nespatříme ji již
provedenou v kamenné plastice na žádném jiném venkovském kostele 12.
století.
Jak již bylo výše zmíněno, kostel prochází v současné době, jako jedna z
mála českých románských venkovských staveb, rozsáhlou rekonstrukcí.
Obnova kostela není záležitostí poslední doby, ale probíhá již po mnoho
let. Nám známé a dokumentované opravy může rozdělit do dvou etap. První
by spadala do zhruba posledních dvou až tří desetiletí 19. století, kdy
byla například obnovena věž, (sdružená okna) byla odbourána předsíňka
před portálem, odstraněna omítka z tympanonu, aj. Především byl kostel
zmapován, popsán českými historiky a byly zakresleny figurální reliéfy
viz obr. příloha.
Druhou etapou byly rekonstrukce prováděné ke konci 20. století, které
vyvrcholily v letech 1999 - 2000, a dále pokračují. Prvním krokem při
obnově chrámu bylo kompletní odstranění omítky z věže, lodi i apsidy.
Následně byly provedeny nové obloučkové kamenné vlysy a jiný dekor na
věži a severní fasádě lodi. V roce 1999 a 2000 byla důkladně opravena
apsida a východní štít lodi, kde byly zaceleny trhliny ve zdivu. Na
apsidě byl znovuobnoven kamenný obloučkový vlys a archivolty slepých
arkád. Následně byl zhotoven nový obloučkový vlys na vrchní části lodi.
Spodní vlys jižního průčelí byl ponechán původní. Nakonec byly loď i
apsida opět zakryty omítkou, avšak citlivě, aby zůstala přiznána
struktura kamene, krychlových hlavic, apod. Nezakryty zůstaly pouze
reliéfy, původní špaleta okna jižní fasády, tympanon a sokl. Věž
omítnuta nebyla vůbec. V současné době se pravděpodobně připravují
barevné nátěry na omítku, a to tak, aby co nejvěrněji připomínala
původní barevnost stavebního materiálu.
To, že byl kostel opět spolu se svými sochařskými prvky decentně omítnut
a tudíž zakonzervován tak můžeme považovat za velmi kladné. Jednoznačné
pozitivum je, že nebyly omítkou zakryty vzácné figurální plastiky, avšak
naopak, neměly by zůstat vystaveny povětrnostním vlivům a zhoršující se
kvalitě ovzduší. Měly by proto být z fasády vyjmuty a nahrazeny přesnými
kopiemi. Originály by měly být uloženy v důstojném museu, nejlépe
zřízeném přímo v obci Jakubu. Museum by mohlo být v některé z přilehlých
budov nebo v citlivé novostavbě. Je samozřejmé, že takovýto
projekt by si vyžádal mnoho finančních prostředků, které zřejmě nebudou
vynaloženy po beztak již nákladné rekonstrukci celé stavby. Jednoznačně
však, románské reliéfy, které nemají v našich zemích obdoby, by měly
být co nejdříve uloženy v museu, což si památka takového významu
jednoznačně zaslouží. |
|
| |
 |
|
|
