Cílem výzkumu kostelů sv. Václava v Chřenovicích a sv. Jiří v Pertolticích je teoretická rekonstrukce původního prostorově komunikačního schématu západní části chrámů, což prohloubí současný stupeň poznání o fungování románské věže českého kostela na tehdejší vesnici. Vzhledem k tomu, že stavby jsou si pozičně poměrně blízké a vykazují i některé podobnosti ve stavebních prvcích i v architektonickém detailu, bylo přistoupeno k jejich souběžnému výzkumu. Smyslem tohoto konání je snaha o ověření hypotézy, zdali objemové, funkční i komunikační vztahy jednotlivých částí těchto věží mohly být shodné či alespoň podobné. V případě potvrzení této domněnky bude možné využít poznatků z jedné stavby k doplnění teoretického modelu původní podoby stavby druhé. Z metodického hlediska dochází k podrobnému ohledání přístupných partií raně středověkého pláště vně i uvnitř věže (01) a jeho následném zdokumentování oměrnou metodou. 2D zakreslení a zejména 3D model dochovaných románských částí stavby i mladších konstrukcí ve stratigrafických souvislostech umožní poměrně přesně a vizuálně zřetelně zobrazit jednotlivé segmenty staveb v reálné prostorové pozici i v návaznosti na okolní konstrukční situaci. Analýzou takto získaných dat bude možné rozklíčovat stavební vývoj západních částí obou kostelů až k jejich prvotní podobě.

Přestože je románský původ kostelů odborné veřejnosti znám již od počátků moderního dějepisectví v šedesátých až sedmdesátých letech 19. století, tak nebyla dosud publikována precizní dokumentace, ale ani se nepodařilo objasnit některé otázky týkající se prostorově komunikační vztahů v rámci věže a empory těchto dvou staveb. Nejmladší kresebná dokumentace kostela sv. Václava v Chřenovicích pochází ze 70. let 20. století (Academia 1977), avšak není o mnoho podrobnější, nežli schéma z konce 19. století (Lehner 1903, 352). V posledních letech byla větší péče věnována kostelu sv. Jiří v Pertolticích, který zkoumal K. Kibic ml. (2006, 9 – 20). Těžiště jeho práce bylo zejména v rovině popisu nálezové situace učiněné při opravě kostela. Přestože se autor okrajově dotkl i významu románské věže coby hmotného pramene s výpovědní hodnotou, tak toto téma zůstalo podrobněji nezpracováno.
Shodným objemově konstrukčním prvkem obou kostelů je prostor prvního patra jejich věží, který patrně tvořil předsíň vlastní pavlačové tribuny umístěné v chrámové lodi, jež byla s věžní předsíni propojená (05). V obou případech je tato místnost zaklenuta valenou klenbou, což při absenci schodiště v síle zdi otevírá otázku o přístupu do vyšších zvonových a snad i refugiálních pater věže. V současné době jsou tato místa přístupná dírami prolomenými v klenbách v blíže neurčitelném období. Románský původ otvorů je diskutabilní (06). Při úvahách o možném propojení spodní (07) a vrchní části sledovaných věží je nutné vzít v potaz průchod s precizně provedeným ostěním, jímž se po třech schodech sestupuje z druhého patra chřenovické věže do podkroví lodi. S přihlédnutím k těmto skutečnostem se jeví jako nepravděpodobné, že by kvalitně zděná monumentální klenba velkolepého prostoru byla cíleně staticky i esteticky narušena problematickým otvorem, aby dále do podkroví chrámu vedl kamenicky velmi kvalitně provedený průchod. Na základě výše zmíněného je nutné otevřít úvahu o smyslu tohoto portálu a právě v něm hledat přístup vedoucí do vyšších věžních pater. Nabízí se tak obraz prvotního záměru s vertikální žebříkovou komunikací, která nevedla uvnitř tělesa věže skrz valenou klenbu, nýbrž směřovala z prostoru empory vzhůru ke krovu. Až následným průchodem v štítové zdi bylo dosaženo interiéru druhého patra věže. Existenci obdobného řešení, které by umožnilo přístup do horních pater věže tak, aby se bylo možné vyhnout narušení valené klenby v jejím prvním patře, není možné vyloučit ani v Pertolticích, avšak bude nutné jej dále podrobit hlubšímu zkoumání (08).
Přes možnou podobnost řešení komunikačního propojení prvního a druhého patra sledovaných věží z důvodu potřeby obejití valené klenby musela být situace ve směru do přízemí (částečně) odlišná. Místnost v přízemí chřenovické věže je sklenuta příčně situovanou valenou klenbou a je přístupná z podkruchtí. Oproti tomu v Pertolticích propojení věžní kobky s chrámovou lodí chybí a na základě ohledání interiérové věžní stěny s autentickým románským spárováním se jeví jako vyloučené, že zde kdy mohlo být. Vzhledem k tomu, že současný jižní vstup z exteriéru je mladšího původu, tak se nabízí jediné možné řešení v sestupu z patra. Otázkou tak zůstává podoba horizontální konstrukce. K. Kibic ml. (2012, 168) předpokládá, že přízemí bylo sklenuto křížovou klenbou s průchodem. S přihlédnutím k rozměrům věžní kobky (2,25 x 2,25 metru) a technologii zdění tehdejších bezžeberných kleneb se však možnost s otvorem v kápi klenby jeví jako těžko představitelná. Nabízí se spíše varianta, že bylo zastropeno obdobně jako u kostela v Pařížově (Falta 2013, 127 – 140).
V obou sledovaných případech tak byla pavlačová empora v západní části chrámu přístupná z více či méně vzdáleného obytného stavení nobility přes valeně sklenutou předsíň v patře věže. Je důvodné předpokládat, že v obou chrámech bylo možné přímo z tribuny sestoupit po lehkém, patrně dřevěném, schodišti při severní (Pertoltice), respektive jižní (Chřenovice) stěně lodi do předoltářního prostoru. Minimálně v Chřenovicích také bylo z tribuny možné vystoupat po žebříku k portálu vedoucím do druhého věžního patra. Diametrálně odlišná byla koncepce podvěžní kobky, která v případě Pertoltic byla z funkčního hlediska integrální součástí věže, zatímco chřenovické podvěží náleželo k chrámové lodi.

LITERATURA:
FALTA, M.: Pařížov - Konstrukční principy při výstavbě románské věže kostela sv. Máří Magdalény. In: Dějiny staveb 2013. Plzeň 2014; KIBIC, K. ml.: K historii kostela sv. Jiří v Pertolticích. In: Památky středních Čech, Praha 2006, roč. 20, č. 1; KIBIC, K. ml.; VANĚK, V.: Středověká venkovská sakrální architektura na Kutnohorsku. Praha 2012; KOLEKTIV: Umělecké památky Čech, část 1. [A/J], Academia, Praha 1977; LEHNER, F. J.: Dějiny umění národa českého I., Praha 1903; MENCL, V.: Panské tribuny v naší románské architektuře. In: Umění 13. Praha 1965, č. 1; MERHAUTOVÁ, A.: Raně středověká architektura v Čechách. Praha 1971; SOMMER, J.: Věž kostela v Prčici. In: Zprávy památkové péče 1994/3; VLASÁK, A. M.: Ledeč nad Sázavou a jeho okolí v kraji Čáslavském. In: PA V. Praha 1863.