romarch romarch romarch
Věda a výzkum
Dizertační práce
  ○  studie doktorské práce
  ○  konference SGS 2011
  ○  doktorský workshop 2011
● Aktuální výzkum
  ○  Holubice
  ○  Kozojedy
  ○  Očihov
  ○  Poříčí nad Sázavou (sv. Petr)
  ○  Pravonín
  ○  Vícov
  ○  Želenice

● Publikované výsledky

  ○  viz. Katalog (ČR)
● Stavebněhistorické průzkumy
  ○  Libčany (koncept SHP)
  ○  Potvorov (SHP)
● Architektonické studie rekonstrukcí
  ○  Cheb
  ○  Libčany
  ○  Záboří nad Labem
● Středoškolské referáty (SOČ)
  ○  Stručně o románské architektuře
  ○  Budeč
  ○  Jakub
  ○  Tismice
  ○  Řeznovice
  ○  Vinec
  ○  Potvorov
  ○  Vroutek
  ○  Mohelnice
  ○  Praha - Kyje
  ○  Praha - Záběhlice
Katalog (ČR)
Katalog (cizina)
Výuka a studium
 
  Středoškolské referáty o románské architektuře (SOČ)  
 

BUDEČ - rotunda

KLÍČOVÁ SLOVA ... patrocinium sv. Petra a Pavla, stavba vzniká okolo roku 900, nejstarší dochovaná stavba v ČR, předrománská rotunda zaklenutá kupolí, mladší románská věž, snesená severní kaple, barokní presbyterium
 

TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ ČLÁNEK!

 
  Rotunda sv. Petra a Pavla stojící na akropoli hradiště Budeč nepatří k nejtypičtějším ani nejlépe zachovaným rotundám v Čechách, avšak nemůžeme opominout jak její kulturně historický, tak náboženský a vlastenecký význam. Jedná se o nejstarší dosud stojící stavbu v České republice a její dávná minulost je úzce spjata s osobou knížete Václava a s počátky české státnosti.
Hradiště Budeč se nalézá nedaleko od Prahy na vyvýšenině nad Zákolanským a Tichým potokem. Informace o něm a o kostele, tehdy zasvěceném pouze sv. Petru, máme už z nejstarších legend o sv. Václavu, to znamená z první poloviny 10. století. Všechny písemné prameny hovoří o tom jak Václav odchází na Budeč učit se latině. (Rozcházejí se ve faktu, je-li sem poslán svým otcem nebo je-li to z jeho vlastní iniciativy.) Z toho plyne, že v oné době počátku 10. století se přemyslovské Čechy odvrací od vlivu Velké Moravy a slovanské liturgie a přiklánějí se k latinskému křesťanství ze západu. Kristiánova legenda (Crescente fide) z konce 10. století jako jediná uvádí i zakladatele kostela - knížete Spytihněva, který vládl v letech 8xx - 905. Musíme si uvědomit, že od napsání nejstarších legend uběhlo více jak 1000 let, ale předpokládáme, že informace v nich jsou věrohodné a budečská rotunda byla založena okolo roku 900, tudíž ještě v období říše Velkomoravské.
Hradiště Budeč bylo jistě velmi důležité, ale nedosahovalo významu Levého Hradce nebo Prahy. Víme, že zde stály dva dvorce. První byl knížecí, poblíž rotundy, a druhý správcovský, u románského kostela Panny Marie. Tento kostelík byl patrně založen někdy v polovině 10. století, jak odhalil výzkum, avšak první zmínka o něm je až v Hájkově kronice. Kostel stál až do 18. století, kdy byl ve zchátralém stavu prodán za 4 zlaté a zbourán. Není vyloučeno, že materiál ze zdí byl použit na výstavbu plotu obepínajícího hřbitov.
Do současnosti se jako zázrakem dochovala alespoň rotunda, která stála po dlouhá staletí na opuštěném místě, neboť po připsání hradiště Vyšehradské kapitule v roce 1226 jeho význam upadal a po husitských válkách bylo pusté, bez osídlení.
Tvar stavby, jak jej známe dnes, nevznikl naráz, avšak v několika stavebních etapách. Památka se skládá z okrouhlé lodi, přidružené věže a presbyteria se sakristií. Z období vlády knížete Spytihněva pochází pouze oválná loď, jejíž zdivo se zachovalo od základů až po kupoli, což prokázal stavebně-historický výzkum. Loď má v pohledu homolovitý tvar a vyrůstá z nepravidelného oválného půdorysu, s průměrem kolísajícím mezi 7.98 - 8.64 metru.(Stěny lodi jsou vychýleny o 0,65 m od svislice.)

 

 
   
  půdorys (Braniš, J. 1892: Dějiny, 3. Praha) sdružená věžní okna (Braniš, J. 1892: Dějiny, 3. Praha)  
       
  Dříve byla k lodi přidružena podkovovitá apsida, otevírající se do ní polokruhovým vítězným obloukem. Ke konci 11. století byl na severovýchodní straně přistavěn okrouhlý apsidovitý přístavek, jehož funkce je neznámá. Ten musel už ve 12. století ustoupit hranolové věži, stojící dodnes. To, že ona apsidovitá přístavba a následně i věž nebyly postaveny na ose kostela, ani s jinou zákonitostí (např. k nějaké světové straně), nasvědčuje tomu, že toto místo je zřejmě významné z nějakého, nám již neznámého, důvodu. Věž plní funkci zvonice a ve vrchních patrech je prolomena dvěma řadami sdružených oken. Okna byla původně členěna pískovcovými sloupky, sestávající z jakési jednoduché válcové patky, dříku a krychlové hlavice. Ty byly z důvodu poškození obezděny. Dnes můžeme zvenčí spatřit pouze jedno okno s původním sloupkem, a to na východní stěně věže. Obě dvě patra sdružených oken se také dochovala v dnešním interiéru věže, v místech, kudy je možné vstoupit ze zvonice pod vyvýšenou střešní konstrukci rotundy. Věž budečské rotundy se sice na první pohled jeví jako čistě románská, avšak po bližším ohledání obvodových konstrukcí (zejména ve vrchních patrech interiéru) je nutné konstatovat, že tomu tak zdaleka být nemusí. Již od druhého patra zvonice (v interiéru) je možné sledovat značnou nepravidelnost v řádkovém zdivu, která je přímo úměrná vzrůstající výšce. V horních partiích věže je možné pozorovat rozsáhlé partie lomového zdivo, které je místy doplněno zdivem řádkovým. O značných opravách či přetavbách svědčí například záklenek spodního sdruženého okna v jižní části věže, který je proveden z lomového zdiva. Pro konstatování přesnějších závěrů o stavebním vývoji budečské věže je nutné nejprve provést podrobný stavebně historický průzkum.
Jednoduchým obloukem sklenutým portálem v přízemku věže vstoupíme do 1 100 let staré chrámové lodi. Zde můžeme obdivovat původní mírně se zužující stěny, až po vrchol parabolické klenby, jenž je situován ve výšce 11.95 metru od podlahy. Na východní straně je pozdně gotický triumfální oblouk o světlé šířce 3.95 metru. Ten byl prolomen ještě do předrománské apsidy, která roku 1663 ustoupila dnešnímu baroknímu pravoúhlému kněžišti o rozměrech 5.90 x 5.32 metru. Chór nechal postavit hrabě Bernard Ignác z Martinic spolu s přilehlou sakristií. Na jižní straně vítězného oblouku je vsazena kamenná renesanční kazatelna z roku 1585 se dvěma reliéfy. Na prvním je zobrazen dobrý pastýř a druhý znázorňuje sv. Petra a Pavla, patrony kostela. U vchodu do sakristie je ve zdi umístěn malý, ranně barokní reliéf Panny Marie.
Celá rotunda byla na počátku 20. století, v roce 1905, vymalována a byly přivezeny nové varhany, které byly instalovány na dřevěnou kruchtu v západní části lodi. Vnější stěny oválné lodi byly v roce 1923 nově omítnuty a ozdobeny maltovými horizontálními i vertikálními pásy. V roce 1926 - 1927 byl do chóru umístěn oltář ze 16. století, jež je dílem Františka Vavřicha. Nejcennější částí oltáře je dřevěná soška "Ukřižovaný z Budče". Oltář byl počátkem 90. let odvezen a restaurován. V 60. letech byl rekonstruován gotický vítězný oblouk a díky tomu byl objeven původní triumfální oblouk předrománský, jehož stopa je dnes patrna na omítce. Jeho světlá šířka byla zhruba stejná, jako jsou dva schody do kněžiště. Při archeologických pracích byly objeveny i základy podkovovité apsidy, jejichž tvar je vyznačen na podlaze presbyteria. Dnes můžeme v kněžišti vidět oltář z roku 1994 od Petra Váni a v čele plastiku Krista na kříži z roku 1996 od Michaely Absolonové. Roku 1962 byla rotunda na Budči vyhlášena národní kulturní památkou a dnes se zde konají dvakrát do roka poutě.
 
     
 

 
 

dobový pohled (Braniš, J. 1892: Dějiny, 2. Praha)

 
       
   

© Ing. arch. Milan Falta    2015

  falta.milan@gmail.com

 

 
   

Tento projekt vzniká za podpory studentské grantové soutěže ČVUT FA a projektového ateliéru URBAPLAN s.r.o. 

počet přístupů: