romarch romarch romarch
Věda a výzkum
Katalog (ČR)
Kostely bezvěžové
  ○  Libčany
  ○  Všeruby
  ○  Železnice

Kostely s druhotně dostavěnou věží

  ○  Bernartice
  ○  Loděnice
Kostely s nízkou (románskou) věží
  ○  Vysoký Újezd
  ○  Třebonín
Kostely se západní věží
  ○  Čelákovice
  ○  Očihov
  ○  Pařížov
  ○  Plaňany
  ○  Poříčí nad Sázavou (sv. Petr)
  ○  Svojšín
Vrcholně středověké doznívání
  ○  Kozojedy
  ○  Vícov
● Rotundy se západní věží
  ○  Holubice
  ○  Pravonín
Katalog (cizina)
Výuka a studium
 
 
  Raně středověká architektura v Čechách    
 

Stavební postup a konstrukční principy románského vesnického kostela

 

Výzkum tematicky spadá do oblasti studia českého raně středověkého venkovského kostela. Současný a doposud převážně vedený výzkum se zabývá hlavně výtvarnou stránkou objektů. Novější tendence však směřují ke komplexnějšímu náhledu na stavbu a tento proces je patrný jak v domácí tak v zahraniční odborné literatuře.

  HYPOTÉZA  
  Kostel jako historický pramen obsahuje i další informační roviny než ty, které byly doposud brány v úvahu. V současné literatuře se ke kostelu jako stavebnímu dílu přistupuje coby k hotovému a dokončenému útvaru. Proces jeho výstavby, který je bezpochyby pozoruhodným dokladem reality života raně středověké vesnice, stojí u nás na okraji badatelského zájmu. Zatím nebylo blíže zkoumáno, zda výstavba nejvýraznějšího a nejnáročnějšího díla, kterým kostel bezpochyby v prostředí tehdejší vesnice byl, probíhala plynule, nebo zda její etapovitost a prodlevy ve výstavbě mohou signalizovat obtíže s finalizací díla. Konkrétní badatelskou otázkou proto je, jak probíhala výstavba románského kostela a jak byla dělena na etapy. Součástí výzkumu je i prověření, jak s technologií výstavby a případnou etapizací souvisí konstrukční vztahy jednotlivých částí objektu a funkční i komunikační vazby prostorů. Interpretace postupu výstavby tak může nabídnout dosud neznámý pohled na ekonomický a lidský potenciál středověké vesnice a doplnit možnosti historického bádání o dosud neznámý a nevyužitý aspekt.  
 

SOUČASNÝ STAV POZNÁNÍ ROMÁNSKÝCH STAVEBNÍCH POSTUPŮ (rozbalit kapitolu) »

Přestože odborný zájem o českou románskou venkovskou sakrální architekturu trvá víc jak 160 let, tak po celé toto období převažuje výzkum vedený na poli umělecko-historickém, nikoliv technickém. Důsledkem tohoto faktu je, že se o románské stavbě, respektive románské etapě stavby, většina badatelů zmiňuje pouze jako o statickém faktu. V praxi to znamená, že se zpravidla věnuje pozornost právě jen dochovaným románským součástem v mladších obdobích někdy i značně přestavěných objektů. Na jejich základě se případně uvažuje o možné podobě jejich zaniklého románského stavu. Zájem se prakticky nevěnuje dynamickému procesu vzniku objektu ani jeho následným raně středověkým dostavbám a transformacím. Stopy těchto mnohdy složitých proměn jsou na rozličných stavbách dodnes dobře patrny. Tento přístup je tak až na výjimky zakotven v odkazu metody několika generací badatelů, který se vyznačuje zkoumáním a hodnocením památky pouze z pohledu její výtvarné stránky.
Směr chápající budovu komplexně, nikoliv pouze jako formální strukturu, začíná formovat Radová – Štiková na Fakultě architektury ČVUT v Praze. Díky svému technickému zaměření je schopna vnímat nejen architekturu a umění, ale i stavitelství respektive stavební postupy a konstrukční principy. Soubor tehdejších poznatků shrnula v učebních textech, kde se mimo jiné věnovala zdění a typologii zdiva, klenebním technikám, zakládání nebo zastřešení a zastropení staveb. Nenápadnou, ale o to důležitější kapitolou je zhodnocení přestaveb a přístaveb ještě v době románské. Autorka se však omezuje převážně na vysvětlení novostaveb zcela nezávisle koncipovaných a pořizovaných na místě za současného bourání starého předchůdce . Zároveň bez bližšího vysvětlení ale upozorňuje na fakt nasazení přistavované románské věže na hotový západní štít lodi . Problematiku způsobů stavebního připojení věže k lodi více rozvíjí se svým žákem Jiřím Škabradou v příspěvku k poznání románských stavebních postupů v časopisu Umění. Tento článek shrnuje tehdejší stav poznání, jenž nebyl doposud o mnohé rozšířen.
K typologii západní části chrámu je nutné připomenout, že odborná literatura identifikovala 7 základních skupin této části románského podélného jednolodního venkovského kostela v Čechách. Známe kostely bezvěžové (Všeruby, Libčany …) a kostely s jednou mohutnou západní věží šířky shodné s šířkou lodi – westwerkem (Kyje, Potvorov, Vinec, Milevsko). Samostatnou skupinu tvoří stavby s věží přibližně čtvercového půdorysu, která je vtažena do hmoty lodi nad emporu. Rozeznáváme kostely s věží situovanou osově (Kojice, Lenešice, …), v rohu jihozápadním (Malý Bor) i severozápadním (Újezdec u Blatné) a dvojvěží (Kondrac). Nejpočetnější skupinu však tvoří stavby s připojenou západní osovou věží. U tohoto typu, kterým se budeme nadále zabývat, identifikovalo dosavadní bádání zaměřené na románské stavební postupy dva základní typy vztahu věže a štítového průčelí chrámové lodi. Oba dva typy připojení západní věže jsou platné jak pro stavby vzniklé v jedné stavební etapě, tak pro objekty konstruované ve více etapách, dostavované nebo přestavované.
V první řadě se uvádí nejpočetnější typ, kdy věž a západní štít kostela byly zděny samostatně již od základů, a proto jsou tato tělesa oddělena vertikální spárou (Pařížov, Obděnice, …). Radová upozorňuje i na úsporné a velmi konstruktivní řešení, kdy byly založeny a ve spodních patrech vyzděny tři volné stěny, čtvrtá byla založena až ve vyšších partiích na příčném vynášecím pasu (Svárov, Raná, Vroutek, …) . Časovou prodlevu mezi výstavbou lodi a věže (nebo jejími partiemi) nejsme v těchto případech prozatím schopni určit, nicméně předpokládáme, že k výstavbě docházelo v zásadě v rámci jednoho záměru . Příklady, kdy románská věž byla touto formou k lodi připojena po delší časové prodlevě , jsou diskutabilní a jsou předmětem dalšího zkoumání . Co bylo cílem koncepce dvou od sebe oddělených stěn, nemá jasnou odpověď, ale patrně se jednalo o snahu dokončit důležitější část objektu (loď s kněžištěm) a poté přistoupit k výstavbě jeho dalších částí . V některých případech ale není možné vyloučit snahu tehdejších stavitelů o vypořádání se se statickými obtížemi, které by mohly vzniknout provázáním různě hmotných těles s různými způsoby sedání.
Ve druhé variantě, která je méně početná, sdílí západní strana lodi a východní stěna věže tutéž zeď. Stavba rostla tak, že se stavělo nad celým zamýšleným půdorysem chrámu najednou a zdivo věže bývá ve spodních partiích, byť jen sporadicky, provázáno se zdivem lodi. V úrovni nad stropem lodi pak zdivo věže kontinuálně pokračuje nad zamýšlený hřeben střechy a štít je omezen na trojúhelníkové přizdívky v partiích půdy , respektive na trojúhelníkové útvary s věží provázané (Vysoký Újezd nad Dědinou, Mohelnice nad Jizerou, …). Popsána byla i varianta, kdy byl nejprve vyzděn trojúhelníkový štít a na něj byla posléze usazena východní stěna věže. Toto staticky poněkud odvážné řešení, kdy následná stěna věže byla založena přímo na šikmých plochách štítu bez jakékoliv stupňovité úpravy, dokládá jistou etapovitost výstavby. Konkrétní délku časové prodlevy mezi vznikem obou konstrukcí nejsme schopni přesněji určit, ale zřejmě se nejednalo pouze o krátkou technologickou přestávku, jako je přerušení stavby na zimu . Tuto domněnku potvrzuje například odlišné zpracování spár na trojúhelníkovém štítu a následné stěně věže v Loděnici u Berouna nebo zazděná torza románského laťování taktéž mezi štítem a stěnou věže v Bernarticích.
S problematikou charakteru románské západní věže venkovského kostela úzce souvisí i typologie tribun. Jejich poznání a interpretace může být pro identifikaci stavebních postupů a etapizace důležitá. V základním dělení rozeznáváme tribuny patrové (Potvorov, Vinec, …), věžní (Poříčí nad Sázavou, Pyšely, …), pavlačové (Čelákovice, Vícov, …), a kombinované (Plaňany, Vysoký Újezd nad Dědinou, …) . Podrobné dělení typů západní části chrámů platné pro celou střední Evropu předkládá ve své publikaci Tomaszewski.

« sbalit kapitolu

 
 

DEFINICE A ROZBOR PROBLÉMU (rozbalit kapitolu) »

Dosavadní bádání již charakterizovalo podoby románského zdiva a v domácí i zahraniční literatuře je popsána technologie jeho zdění . Nedostatkem poznání však zůstává skutečnost, že stavební proces nebyl sledován komplexně, nýbrž pouze na dílčích úrovních. V praxi to znamená, že jsou všeobecně známy vlastnosti užité malty, morfologie zdiva i technologie dvou líců s litým vnitřkem, použití stavebního dřeva a poměrně přesně je popsáno užití (konzolovitého) lešení . Zatím ale zůstává nezpracována problematika časové náročnosti výstavby, tedy jak dlouho samotná výstavba kostela probíhala, do kolika fází se dělila a zdali, respektive v jakém rozsahu, bylo užíváno etapizace. Nedostatečné znalosti této problematiky s sebou přináší nejen tápání o schopnostech tehdejších stavitelů a o ekonomii výstavby, ale především mohou vést k chybným interpretacím rozdílných struktur zdiva, užitého materiálu a jejich vzájemných rozhraní.
Přestože od nastínění problematiky etapizace Miladou Radovou uběhlo více jak 40 let, tak doposud zůstal zatím zcela nepovšimnut i aspekt vodorovné spáry v úrovni nad třetím podlažím věže. Tento opomíjený element vodorovné spáry, který byl autorským průzkumem identifikován u několika staveb v prakticky totožné úrovni , vypovídá jednak o mnohem rozšířenějším užití etapizace výstavby románské stavby, než se dosud předpokládalo , ale i o možném konstruování zvonových pater věže ze spalného materiálu. Alternativa, že vrchní část věže nebyla v době románské zhotovena z kamene, ale ze dřeva je prozatím opomíjena, stejně tak jako nebyla předložena hypotéza, zdali se jednalo o provizorní či konečné řešení. Nedoceněná zůstává i úvaha o možné úplné neexistenci vrchních pater věže. V takovém případě by figura stavby odpovídala lodi s připojenou západní věží o výšce pouhých tří podlaží .
S disciplínou románských stavebních postupů, technologie výstavby i etapizace úzce souvisí problematika konstrukčních principů souvztažnosti západní předložené osové věže a štítového průčelí chrámové lodi. Dosavadní bádání identifikovalo dva základní typy tohoto vztahu a několik jejich podvariant. Správná interpretace vztahu štítového průčelí k západní věži je základem pro další úvahy o postupu výstavby konkrétního kostela. Autorský terénní průzkum prokázal, že problematika typologie připojení západní věže je mnohem složitější než se dosud předpokládalo . Navíc se často diskuse odehrává pouze nad půdorysnými schématy, nikoliv dokumentací znázorňující prostorové propozice. Palčivým problémem také zůstává nedostatečná kvalita dokumentace raně středověkých venkovských kostelů. Rozmanité interpretace se tak, jako bohužel v českém prostředí často, spřádají nad stavbou, jejíž úroveň dokumentace a stavební analýza zůstávala poplatná době základní inventarizace našeho fondu středověké architektury v 1. polovině 20. století.

« sbalit kapitolu

 
 

OBECNÝ POSTUP VÝZKUMU (rozbalit kapitolu) »

Disertační práce se zabývá raně středověkými konstrukčními postupy a etapizací výstavby venkovského kostela a navazuje tak na tradici výzkumu vedeného na FA ČVUT již od 50. let. O monumentální románské architektuře a umění, ale i o českém venkovském raně středověkém stavitelství bylo řečeno mnohé. Přesto při autorském magisterském studiu (ateliérové tvorbě) byl identifikován problém o všeobecně nedostatečných znalostech o románských stavebních postupech.
V první fázi výzkumu v rámci doktorského studia bylo nutné přistoupit ke sběru dat, respektive ke studiu a rešerši dostupné domácí literatury se zahraničním přesahem v rámci středoevropského regionu. Na základě poznatků z literatury, navštívených konferencí i dosavadních znalostí z terénu byly vytipovány konkrétní románské objekty pro následné zběžné ohledání. Určujícím faktorem pro výběr zkoumaných objektů byla zejména přístupnost románského pláště kostela a jeho čitelnost, a to zejména na lodi a západní věži. Ze získaných dat byly vybrány jednotlivé stavby pro podrobný průzkum. Polohopisně byla sledovaná oblast vymezena na rozsah celé České kotliny (území Českého státu v 11. – 13. století).
V další fázi výzkumu dochází k pozorování vlastních objektů (terénní výzkum) v celém vymezeném území a k vytváření standardizovaného popisu včetně grafických analýz 2D a 3D. Sběr dat u dochovaných staveb je prováděn formou SHP, kdy je stevbněhistorický průzkum zaměřen na celou dobu existence stavby, tj. od jejího vzniku do současnosti. U nedochovaných částí stavby je přistoupeno ke studiu archivních dokumentů, případně k archeologickému výzkumu v rámci interdisciplinární spolupráce. Na základě SHP je prováděna zpětná rekonstrukce procesu výstavby. Získané údaje jsou zaznamenány formou katalogového hesla pro konkrétní objekt (jednotný popis urbanistických vazeb, forem stavby, užitých materiálů, dekoru, ...).
V poslední fázi výzkumu bude přikročeno k vytvoření souboru srovnatelných dat (katalogu), která budou porovnávána a vyhodnocována kvalitativní i kvantitativní metodou. V rámci doprovodné případové studie budou sledovány tendence (kam směřovaly posuny zkoumaných jevů).
Práce je koncipována v souladu se soudobými metodami výzkumu, které směřují k souhrnnému poznání stavby jako výsledného produktu složitého procesu, do něhož lze navíc poměrně detailně nahlédnout pomocí rekonstrukce historického stavebního postupu na základě jeho dochovaných stop. Současný badatelský přístup se proto obrací nejen k jeho výtvarným, společenským, ale i technickým, organizačním, ekonomickým a dalším faktorům, které se spolupodílely na vzniku stavebního díla. Průzkum památky v jejím dochovaném stavu se přitom nezastavuje u sledování právě té ze stavebních etap, která je předmětem badatelova zájmu, ale obrací se i ke sledování mladších transformačních procesů. Ve výzkumu raně středověké architektury tento přístup znamená, že mimo vlastního tzv. románského jádra se věnuje pozornost i dějům, které vedly k jeho přestavbám a způsobům, jimiž byly tyto změny uskutečněny. Pochopení transformačních procesů, jejich průběhu a důsledků může zpětně vést k výraznému doplnění a upřesnění představ o výchozím stavu dávno přetvořené stavby.

« sbalit kapitolu

 
 

METODA ZKOUMÁNÍ (rozbalit kapitolu) »

K rozboru vlastního postupu výstavby raně středověkého kostela je primárně využívána analýza plomb, respektive kapes po nosných prvcích konzolovitého lešení. Jejich zmapování vykreslí na plášti objektu linie, které korelují s tělesnou výškou zedníků a odpovídají jednomu stavebnímu záběru. Škabrada uvádí limitní výšku záběru přibližně na hranici 1,2 metru . V případě absence viditelných pozůstatků lešení je alternativou velmi podrobný rozbor ložných a styčných spár na stěně lodi, apsidy a věže. K postupu výstavby je třeba připomenout, že několik záběrů tvořilo konstrukční fázi. Jednotlivé fáze jsou od sebe rozeznatelné například rozdílnou strukturou zdiva, spárořezem, použitým materiálem nebo velikostí kvádrů . Je nasnadě se domnívat, že stavební fáze se mohou shodovat s roky, respektive sezónami, které byly přerušeny zimní technologickou přestávkou. Tuto domněnku prozatím není možné doložit na základě jiných historických pramenů.
Pro pochopení vlastní výstavby kostela, respektive jeho etapizace, je důležité sledovat především západní části chrámů a jejich konstrukční vztahy i komunikační vazby. Hypotéza, že románský kostel nebyl postaven naráz, se jeví jako legitimní. Z toho by vyplývalo, že při dosažení požadované výšky lodi stavitelé soustředili veškeré síly na konstrukci štítů a krovu a výstavba věže byla přerušena v nejnižší nutné výšce, která odpovídá třem nadzemním podlažím. Není vyloučeno, že dostavba věže do konečné úrovně nemusela pokračovat ihned, ale až po několikaleté přestávce, která mohla být využita například pro konstrukci empory nebo úpravy povrchů v interiérech. Pozornost je proto věnována spodní i vrchní části věže, a hledány jsou zejména jejich vzájemná rozhraní.
Kromě interpretace vodorovné spáry, která se objevuje u mnohých orientačně prozkoumaných staveb a její existence je dávána do souvislosti s etapizací výstavby, respektive s dočasným v literatuře doposud nepopsaným završením věže ze spalného materiálu, je nutné vyhodnotit i vzájemný vztah lodi a věže. Posouzení korelace těchto hmot napoví, zdali byl objekt založen jako celek, anebo jestli byla loď i věž zděny odděleně. V druhém případě je nutné uvažovat o délce časové prodlevy, která odděluje vznik jednotlivých těles. K jejímu určení mimo jiné napomáhá sledování stratigrafických vztahů. Z nich může vyplynout, zdali chrámová loď, respektive románský kostel existoval a fungoval i v bezvěžové podobě a věž byla připojena až později .

« sbalit kapitolu

 
 

DOSAVADNÍ VÝZKUM A DÍLČÍ VÝSLEDKY (rozbalit kapitolu) »

V počáteční fázi výzkumu, po rešerši dostupné literatury, bylo operativně ohledáno množství staveb na území České republiky, z nichž byly vytipovány vhodné objekty s vypovídající hodnotou pro další podrobný terénní průzkum. Do současné doby byl v rámci doktorského studia proveden podrobný výzkum pěti sakrálních objektů a aktuálně probíhá terénní průzkum dalších dvou kostelů. Veškeré poznatky získané dosavadním průzkumem zmíněných staveb byly vyhodnoceny, interpretovány a jsou průběžně publikovány.
Prvními objekty, které byly detailně prozkoumány a zdokumentovány, byly kostely Zvěstování Panny Marie v Plaňanech a sv. Petra a Pavla ve Svojšíně. Výzkum plaňanského kostela přinesl nový pohled na typovou příslušnost zaniklé románské tribuny. Byla popsána možná podoba pavlačové empory i její propojení s věžním prostorem. Nová interpretace vycházela z podrobného rozboru následnosti stavebních etap a jednotlivých konstrukčních článků v západní části lodi. Teoretické rekonstrukci figury západní části chrámu napomohla i analýza a rozbor severní fasády . Současně byl na základě dokumentovaných stop po lešení popsán postup výstavby. Bylo konstatováno, že loď byla postavena během pěti stavebních fází. Výzkum plaňanského kostela upozornil i na nutnost sledování nejen raně středověkých, ale i pozdějších úprav objektů, které mohou díky historizujícím přestavbám poskytnout zavádějící závěry . Novověcí stavitelé provádějící rekonstrukce středověkých kostelů se mnohdy snažili o obnovení výtvarné celistvosti díla a uchování jeho archaického charakteru tím, že používali původní materiál i tvarosloví, anebo je různým způsobem imitovali. Často tak vznikaly zajímavé a dosud nepopsané projevy různých historismů.
Svojšínský kostel sv. Petra a Pavla byl dokumentován v rámci úzké mezioborové spolupráce se Západočeským muzeem a Katedrou archeologie ZČÚ v Plzni. Pozornost byla zaměřena především na masivní románskou věž, její exteriér i interiérové prostory. Na vnějším plášti věže bylo sledováno užití různého druhu materiálu, které bylo kladeno do souvislosti s konstrukčními fázemi výstavby, což bylo dále doloženo i analýzou stop po konstrukci lešení. Výzkum se následně orientoval na otisk zaniklého západního štítu lodi a problematické severozápadní nároží chrámové lodi. Předmětem úvah se tak stala koexistence západního štítového průčelí lodi a východní stěny věže, respektive stopy stavebních procesů a přestaveb, ke kterým v této části objektu docházelo. Závažným momentem výzkumu etapizace raně středověkého kostela bylo popsání vodorovné spáry, která byla u svojšínského kostela zjištěna v západní stěně věže.
Dalším důležitým dokladem etapizace výstavby západní věže románského kostela byl průzkum chrámu sv. Jakuba ve Vysokém Újezdě nad Dědinou , kde byla hlavní pozornost věnována právě tomuto horizontálnímu předělu. Bylo zjištěno, že románská fáze výstavby končí právě v této úrovni a následující partie věže jsou podstatně mladší. Z tohoto nálezu vyplynuly v zásadě dvě možné hypotézy, jejichž platnost prozatím nejsme schopni potvrdit. První možností je, že vrchní část věže, sloužící pro umístění zvonů, byla zhotovena ze spalných materiálů. Druhou variantou je, že tato partie neexistovala vůbec a věž byla zastřešena v úrovni nad druhým patrem .
Dříve neuvažovaná domněnka o odlišném způsobu provedení horních pater románské věže je sledována i v kostele sv. Máří Magdaleny v Pařížově . Průzkum zde byl, kromě obnažené jižní fasády lodi, zaměřen na neomítaný interiér vrchních pater věže. Předchozími badateli zde byly identifikovány stopy po dřevěné konstrukci neznámého určení.
Nově zjištěný element vodorovné spáry, který byl prokázán u několika románských věží , otevírá další pohledy na možnou funkční náplň této nedochované struktury . Z dosavadních zjištění vyplývá, že se mohlo jednat o podpůrnou konstrukci subtilní dřevěné zvonice, která byla vztyčena nad třemi kamennými podlažími, nikoliv však nad celým půdorysem věže. Dřevěná zvonice, která by tak předcházela současné vrchní kamenné části románské věže, spočívala svojí východní stěnou na východní zdi věže, ale západní stěna byla založena právě na šikmé konstrukci vzpěr, po které se doposud dochovala šestice kapes. O etapizaci výstavby kamenné věže zde taktéž svědčí vodorovná spára zachycená v podkroví lodi v úrovni nad třetím podlažím věže.
Hlavní oblasti výzkumu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Čelákovicích byla románská fáze výstavby objektu. V této problematice byly sledovány principy etapizace výstavby, vzájemné vazby jednotlivých stavebních částí a konstrukční souvislosti vztahu západního průčelí k tělesu věže. Nahlédnutí na kostel v procesu jeho vzniku umožnila detailní analýza neomítnuté části severního průčelí lodi, zejména rozbor ložných a styčných spár v románském zdivu. Dále byla pozornost zaměřena na střední partii věže, odkud je přístupná kobka umístěná dílem v západní štítové stěně lodi a dílem ve východní stěně věže. Vyhodnocovány byly i poznatky vycházející z ohledání oken ve vrchních patrech věže. Pozornost byla zaměřena i na snahu novověkých stavitelů o obnovení výtvarné celistvosti díla a uchování jeho archaického charakteru tím, že použili původní materiál i tvarosloví.
Autorská dokumentace provedená při terénním průzkumu kostela také kladla důraz na mladší transformace objektu, respektive jeho západní části. S tím souviselo vyslovení nové hypotézy ohledně zániku původní románské tribuny a polemika s názory o proměně komunikačních vazeb v této části chrámu. Nutností byla i revize uměleckohistorického hodnocení architektonických prvků, zejména hlavního vstupního portálu chrámu.
Cílem aktuálně probíhajícího výzkumu kostelů sv. Matouše v Třeboníně a sv. Ambrože ve Vícově je ověření a prohloubení dosavadních znalostí o možnostech etapizace výstavby. Dokumentace provedená při terénních průzkumech klade důraz na neobvyklé proporce západní části chrámů. Pozornost je v obou případech věnována nápadně nízkým románským věžím, na nichž je možné formulovat hypotézu o možném konstruování zvonových pater věže ze spalného materiálu. Cílem je i předložení domněnky o možné úplné absenci vrchních pater věže. V takovém případě by figura románské stavby odpovídala lodi s připojenou západní věží o výšce pouhých tří podlaží.
O samotě stojící kostel sv. Ambrože ve Vícově je jednoduchá jednolodní stavba s východním polygonálním závěrem a západní věží. Soudobá literatura stavbu charakterizuje jako pozdně románský objekt (v nedávné době byla dendrochronologicky datována kleština ve věži do období 1236 – 47 ) vystavěný pod vlivem zvyklostí šířených v okruhu stavebního vlivu Kladrubského kláštera. Někdejší apsidu nahradilo gotické presbyterium patrně těsně před rokem 1502, do něhož je dendrochronologicky datován krov chrámu. Z původní stavby se tak dochovala věž a pravděpodobně i plochostropá loď (byť na její původ se názory liší). Právě západní část vícovského kostela je i přes svoji uměleckou skromnost důležitá z pro studium užívání bedněných zvonových pater v České venkovské románské architektuře. Prakticky osově situovaná věž byla založena na lehce obdélném půdorysu o hranách 4,2 x 4,4 metru s tím, že západní strana lodi a východní stěna věže sdílí tutéž zeď. Při pohledu z exteriéru dodává tělesu značnou optickou mohutnost skutečnost, že věž je oproti očekávání pouze třípodlažní a chybí jí vzdušnější zvonová část. Značné mohutnosti věže, která je vyzděna z precizního řádkového zdiva, nahrává i absence téměř jakýchkoliv otvorů. Interiér „osvětlují“ pouze dvě střílnová okénka v patře. V kontrastu k vnějším rozměrům překvapí značně stísněný interiér, jehož líce jsou navíc zbudovány z lomového kamene. Plochostropé přízemí o rozměrech 2,8 x 1,5 metru se do prostoru dnešního podkruchtí otevíralo 1,56 metru hlubokou arkádou v celé své šíři a netvořilo tak uzavíratelnou pevnou kobku tak charakteristickou pro románské tribunové kostely. Patro věže bylo s prostorem empory patrně propojeno naopak pouze 0,5 metru širokým otvorem. Třetí a dnes poslední podlaží věže je prakticky totožných rozměrů jako přízemí a první patro a dnes se odsud vstupuje průrazem do prostoru krovu. V pozici současné helmice barokního původu se předpokládá bedněné nebo hrázděné patro, které tak převyšovalo románský, později zřejmě navýšený, západní štít lodi.
Jestliže ve Vícově předpokládáme třípodlažní mohutnou zděnou věž, která mohla mít zvonové patro ze spalného materiálu, pak hypotéza o figuře západní části chrámu v Třeboníně je odlišná. Třebonínský kostel je románská stavba sestávající z obdélné lodi s vnitřními rozměry 4,8 x 9,2 metru, mírně obdélné věže s hranami 4,2 x 4,9 metru a barokním presbyteriem se sakristií. V současné době je celá stavba hladce omítnuta, tudíž není možné sledovat stavební etapy ani charakter raně středověkého zdiva. Jedinou obnaženou částí stavby je románský (později navýšený) východní štít lodi. Jeho zdivo tvořené z hrubě přitesaných kvádrů dává tušit i ráz dnes skrytých románských částí stavby. Kromě zmíněného vzácně dochovaného východního štítu s otvory po nosných prvcích střešní konstrukce si pozornost zaslouží hlavně osová věž nezvyklých proporcí. V Třeboníně se dochovala západní kamenná věž o třech podlažích, jejíž stěny jsou ukončeny v místě styku šikmé roviny střechy s vertikálou bočních stěn věže, tedy zhruba v polovině výšky štítu. Zajímavé na tomto řešení je fakt, že průzkum identifikoval u mnohých románských staveb českého venkova (Svojšín, Pařížov, Poříčí nad Sázavou, Vysoký Újezd nad Dědinou) vodorovnou spáru v totožné pozici, která oddělovala dvě odlišné etapy výstavby věže, respektive dvě morfologicky odlišné románské konstrukce. Tento zatím zcela opomíjený element vypovídá o mnohem rozšířenějším užití etapizace výstavby románské stavby, než se dosud předpokládalo. Kostel sv. Matouše však představuje odlišnou alternativu. Zde se jeví jako pravděpodobné, že vrchní část věže nebyla v době románské zhotovena z kamene, ale ze spalného materiálu a možné je vyslovit i hypotézu o možné úplné neexistenci vrchních pater věže. V takovém případě by figura stavby odpovídala lodi s připojenou západní věží o výšce pouhých tří podlaží tak, jak se dochovala dodnes. Z tohoto pohledu byl velmi přínosný výzkum kostela sv. Jakuba Většího ve Vysokém Újezdě nad Dědinou, kde bylo doloženo, že do obvyklé výšky minimálně nad úroveň hřebene střechy byly stěny věže vyzděny až v novověku, a to koncem 18. století. Zde byla předložena domněnka, že chrám byl plně dokončen ještě v době románské, avšak vrchní část věže byla zhotovena ze spalného materiálu. Zdali se jednalo o provizorium či zamýšlenou finální podobu již nebylo možné posoudit. Hypotetická možnost, jak by stavba vypadala bez vrchní části věže, byla představena formou počítačové 3D simulace. Vznikl tak obraz stavby, který plně odpovídá současné podobě kostela v Třeboníně.

« sbalit kapitolu

 
 

KATALOG ZKOUMANÝCH OBJEKTŮ

   
  Plaňany
 

Jednoduchý podélný kostel se západní věží, dříve snad apsidou a dnes gotickým závěrem byl postaven mezi lety 1160 - 1180.

  Čelákovice
 

Velkoryse pojatý emporový kostel s barokním trojlistým kněžištěm je unikátní refugiální kobkou umístěnou ve štítové zdi.

  Svojšín
 

Význam podélného jednolodního kostela z II. poloviny 12. stol. tkví především v kompozici unikátního podvěžním prostoru.

  Pařížov
 

Jednoduchý kostel z 20. let 12. století ve své věži ukrývá zajímavou kombinaci dřevěných a precizně opracovaných kamenných prvků.

  Vysoký Újezd
 

Dobře dochovaný emporový kostel s nízkou věží a zajímavým komunikačním propojením empory a předoltářního prostoru.

  Třebonín
 

Barokizovaný kostel ve své hmotě uchovává bezvadný románský štít s zřejmě původními povrchy, ale i nízkou západní věž.

  Vícov
 

Jednoduchý kostel "přechodného" stylu s ještě románskou západní věží a již gotickým presbyteriem a krovem z roku 1502..

  Kozojedy
 

Snad již raně gotický kostel s doznívající románskou tradicí, která zde představuje apsidu a způsob konstrukce věže.

 

ZÁVĚREM (aneb jaké máme typy kostelů) »

.....

 
       
   

© Ing. arch. Milan Falta    2015

  falta.milan@gmail.com

 

 
   

Tento projekt vzniká za podpory studentské grantové soutěže ČVUT FA a projektového ateliéru URBAPLAN s.r.o. 

počet přístupů: