| |
|
|
|
| |
Středoškolské
referáty o románské architektuře (SOČ): |
|
|
|
 |
| |
ŘEZNOVICE -
centrální tříapsidová dispozice |
|
|
KLÍČOVÁ SLOVA ...
patrocinium sv. Petra a
Pavla, stavba vzniká ve 2. polovině 12. století, románská
kvadratická centrála, tříapsidová dispozice, centrální
polygonální zvonice, mladší loď |
|
|
|
| |
TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ
ČLÁNEK! |
|
|
|
|
| |
Na jižní Moravě, nedaleko města Ivančic,
po odbočení ze silnice druhé třídy č. 152, můžeme v obci Řeznovice
nalézt románský centrální kostel sv. Petra a Pavla, jenž je velmi
významnou památkou našeho románského stavitelství a vůbec
jedinou, ve větším rozsahu, zachovanou stavbou svého druhu v celé České
republice. Románské kvadratické centrály, ať již se třemi nebo čtyřmi
apsidami, patřily v českých zemích mezi velmi vzácné. Doposud byly
přesvědčivě zdokumentovány pouze čtyři, a to stojící řeznovická
centrála, částečně zachovalý kostel v Řeporyjích, zbourané chrámy sv.
Jana v Praze a kostel se čtyřmi apsidami v Sázavském klášteře, jehož
základy byly objeveny v letech 1972 - 1974 Phdr.
Květou Reichertovou CSc. Patrová kaple v Blatné je považována za karner
(Syrový 1974, 157). ( V. Mencl hovoří ještě o kostele v Černvíru na
Moravě (Mencl 1965, 53).) Známe také zajímavý, v Čechách i na Moravě
jediný kostel, kdy se čtvercová loď otevírala do čtyřech pravoúhlých
kněžišť. Tímto u nás nevídaným způsobem byl komponován kostel sv. Jana
Křtitele ve Vlňovsi, který byl roku 1866 zbořen. Podobný osud potkal i slavnou
centrálu taktéž sv. Jana Křtitele v Praze na Zábradlí, která byla
zbourána roku 1896. Bohužel, zrovna v těchto
případech asanace "starých" kostelů, přišly české země o dva
nenahraditelné objekty a skvosty románské architektury. Naštěstí se
shodou okolností zachoval díky práci historiků podrobný popis obou
staveb, nákresy a sv. Jana
Křtitele v Praze můžeme dokonce spatřit na fotografii (Čarek 1947, obr.
35). Třetí sakrálním románským centrálním objektem je kostel sv. Petra a
Pavla v Řeporyjích, jenž byl v průběhu staletí přestavován, ale z románského
chrámu se zachovala alespoň západní apsida s přilehlou věží. I když se z
původního chrámu zachovala, dá se říci, čtvrtina, můžeme hovořit o
nesmírném štěstí, neboť zde máme existující článek, který se na žádném
jiném českém kostele nezachoval jinak, než v základech - západní apsidu. |
|
| |
|
|
|
|
| |
 |
 |
 |
|
| |
Vlnoves (Braniš, J. 1892:
Dějiny, 48. Praha) |
sv. Jan Křtitel v Praze (východní
apsida; demolice stavby) |
|
| |
|
|
|
|
| |
Nyní se vraťme k samotnému popisu
řeznovického kostela. Ústřední část chrámu tvoří čtvercová loď s
půdorysnou hranou 5,16 metru dlouhou, ze které vystupuje trojice apsid.
Jejich hmota se dochovala velice dobře, avšak sochařská výzdoba přežila
pouze na východní apsidě. Zde můžeme pozorovat obloučkový vlys plynule
přecházející z nárožních lisen. Jeho původní
konsoly byly pojaty velmi originálně. Střídá se na nich motiv okrouhlý a
lineární, podobně jako u sdružených oken v oktogonu - viz. dále. Nad
obloučkovým vlysem se táhne ozubový pás a jednoduchá
římsa. Okna východní apsidy byla tři a dochovala se se svými široce se
rozevírajícími špaletami jak do exteriéru, tak do interiéru. (Okna byla
restaurována v r. 1947.) Boční apsidy měly každá po jednom okně, která
jsou doposud na původních místech, ale byla později zvětšena odstraněním
ostění. Nedochoval se zde ani obloučkový vlys s ozuby, který na obou
apsidách nepochybně byl. Dokládají to nárožní liseny a prokazatelně jiný
stavební materiál, jenž můžeme vidět na horních částech obou apsid,
přesně v rozmezí předpokládaného dekoru.
Po dlouhá léta zůstávalo otázkou, jak vypadala západní část chrámu,
byla-li zde apsida nebo kubický útvar. Jednoznačnou odpověď jsme dostali
v roce 1987, kdy byl proveden zběžný archeologický průzkum. Bylo
definitivně prokázáno, že zde byla pravoúhlá část s emporou, na níž
vedlo schodiště v tloušťce jižní zdi. Tato stěna byla 2,55 m široká a
světlá šíře schodiště činila 0,81 metru. Z něj se zachoval pouze jeden,
nejspodnější, stupeň a z jižní zdi dva řádky lícového zdiva. Západní,
průčelní, zeď byla široká 1,55 m a stejně tak i zeď severní. Tyto
mohutné zdi obepínaly patrně valeně sklenutý přízemek o rozměrech 2,16 m
x 1,85 m. Zajímavé je, že ve spodních zachovaných řádcích lícového zdiva
nebyly objeveny stopy po vstupním portálu. Je možné, že zde ani žádný
nikdy nebyl a do interiéru kostela se vstupovalo přes emporu, přímo z
patra předpokládaného blízkého panského sídla. Po odkrytí základů byla
definována i výška této západní mohutné části, o které můžeme hovořit i
jako o westwerku7. Ta měla být stejná jako výška apsid, což dokládá
nález torza severní zdi westwerku, provázaný s lícovým zdivem západní
stěny lodi, která je ukončena 1,35 m pod vrcholem oblouku, kterým se
empora otevírala do interiéru lodi. Empora, umístěná ve westwerku, byla
patrně valeně sklenutá, avšak o jejích oknech v západní či o portálu v
severní stěně můžeme pouze spekulovat.
Nad kubickým tělesem lodi není umístěna střecha, jak by se dalo
předpokládat, nýbrž velmi zajímavá, v Čechách i na
Moravě ojedinělá osmiboká zvonice. Čtyři její stěny plynule přecházejí
bez jakéhokoli oddělení z obvodových zdí lodi a zbylé čtyři, stejných
rozměrů, které je spojují, vycházejí z trojúhelníků vzniklých nad
nárožími lodi, jenž jsou ukončeny stříškami s taškovou krytinou. Na
vnějším plášti oktogonu jsou nad sebou umístěny dva pásy oken. Ve
spodnější části se nacházejí pouze okna slepá (niky), zaklenuté
obloukem, a nad nimi jsou ve vrchní části prolomena okna sdružená. Vždy
v jednom horizontálním poli zvonice se nachází po jednom okně slepém a
jednom sdruženém. Zatímco slepá okna jsou ve všech případech stejná,
vždy překlenutá půlkruhovým obloukem, archivolty sdružených oken se
liší. Každý otvor je předělen sloupkem, jenž nemá ani patku ani hlavici.
Přímo na něm spočívá sedlo, které je kruhové u stěn nad apsidami a nad
bývalým westwerkem, nebo pravoúhlé u zbylých čtyřech hran oktogonu.
Okna, ve kterých jsou umístěna sedla kruhová, jsou ukončena klasickými
půlkruhovými archivoltami. Okna s lineárním sedlem jsou ukončena taktéž
lineárně, a to polovinou šestiúhelníku. Těsně nad sdruženými okny
probíhá jednoduchá římsa a zvonice přechází v jehlancovitou, z cihel
vyzděnou a omítnutou střechu, která ještě zvětšuje monumentálnost celé
stavby.
Vstoupíme-li přes novější loď do původní centrály, která v současné době
slouží za kněžiště, budeme mile překvapeni její zachovalostí. Ústřední
prostor je o něco málo širší než průměr tří apsid, které se do něj
otevírají triumfálními oblouky. Ty jsou tvořeny jedním ústupkem, kterým
se dotýkají přesně v rozích čtvercové lodi. Takto dokonale komponované
hmoty způsobují, že když po ose hledíme do jedné apsidy, máme dojem,
jakoby její triumfální oblouk tvořily ústupky tři. Valná většina
původních zdí, zhotovených z pečlivě tesaných kvádrů, není omítnuta.
Omítkou je zakryta klenba z lomového zdiva nad centrální lodí, sahající
do výše 8 metrů, a konchy. Omítnuté zdivo od obnaženého odděluje římsa,
probíhající ve výši 5 metrů okolo celého interiéru. Z původní malířské
výzdoby se nezachovalo takřka nic. Malby při okně ve východní apsidě
pocházejí patrně z období gotiky, ale zbytkem románské malířské výzdoby
by mohlo být torzo Krista v mandorle, situované v konše východní apsidy.
Bohužel, do dnešních dnů také nepřežila románská úroveň podlahy. Původní
dlažba byla situována cca o 0,70 metru níže. Na úrovní dnešní podlahy
bylo situováno románské presbyterium ve východní apsidě, nad původní
terén vyvýšeno o tři schody (Konečný, Kuča 1988, 385). Přestože se z
románské výzdoby interiéru nezachovalo mnoho a ani úroveň podlahy není
původní, dochoval se celkový v České republice takřka jediný prostor
kvadratické centrály.
Románský řeznovický chrám sv. Petra a Pavla byl založen na strategicky
výhodném místě nad řekou Jihlavou, patrně moravským údělným knížetem
(Konečný, Kuča 1988, 394), někdy ve druhé polovině 12. století. I když
dekorativní články plně odpovídají českým venkovským kostelům té doby,
je naprosto nemožné, že řeznovickou centrálu stavěl český nebo moravský
mistr či huť. Románské kvadratické centrály se v českých zemích objevují
poskrovnu a nejčastěji v okolí Prahy. Na jižní Moravě je tento druh
stavby jediný a dokonce je završen osmibokou zvonicí, jedinou dochovanou
v celé České republice. Původ stavitele tohoto chrámu, popřípadě celé
hutě, musíme hledat jihozápadně od Čech, v oblastech severní Itálie. Je
také možné, že huť pocházela z města Řezna, kde také stojí nejbližší
podobný kostel a také je zarážející podoba názvu Řezna a Řeznovic
(Konečný, Kuča 1988, 398).
Každopádně, řeznovický kostel je jedinou, ve větším rozsahu zachovanou
románskou centrálou v celé České republice, a tak jej řadíme mezi vůbec
nejvýznamnější památky tohoto období, a měla by mu být věnována
odpovídající pozornost a péče. V současné době je řeznovický kostel v
dobrém stavebním stavu, je udržovaný a nepotřebuje
žádné záchranné práce. Přesto by měl být v budoucnu rekonstruován, a to
tak, že by byly doplněny chybějící části kostela i dekorativní články.
Součástí rekonstrukce by měly být drobné úpravy na jižní a severní
apsidě, jenž by je uvedly do původní podoby. Jedná se o obnovu
obloučkového vlysu, ozubů a špalet oken. Veškeré tyto prvky se dochovaly
na východní apsidě a tudíž je možné je
přesvědčivě obnovit v původní podobě.
Vzhledem k unikátnosti celé stavby by se také mělo přistoupit k
podrobnému archeologickému průzkumu, především v západní části chrámu a
následně se pokusit o virtuální rekonstrukci původní podoby stavby za
použití nejmodernější výpočetní techniky. |
|
|
