Na předměstí Prahy můžeme nalézt významný a zajímavý románský kostel sv. Bartoloměje. Jedná se o emporový chrám, jenž byl vystavěn na biskupském dvorci, který se v raném středověku nacházel relativně daleko od Prahy. Přínos kyjského kostela a jeho význam v české románské architektuře můžeme spatřovat hned v několika rovinách. Zaprvé, jde o dobře zachovaný typ sakrální stavby, která sloužila nejen pro konání bohoslužeb, nýbrž měla i význam pevnostní, coby poslední útočiště obyvatel. V chrámu se dochovala síť chodeb, umístěných v síle zdi, které se sice objevují i v jiných českých románských objektech, ale nikoli v takovém rozsahu.

FVNDATOR HVIVS ECCLESIAE IOHANNES PRAGENSIS EPISCOPVS

Bohužel, z latinských slov se nedovídáme, o jakého biskupa šlo. Zdali o Jana I., II., III., či IV. Biskupa Jana III. i IV. můžeme vyloučit, neboť v době jejich působení již české země ovládala gotika. Přihlédneme-li k některým stavebním detailům (mírně lomený oblouk empory a křížové klenby lodi, které tvoří na bočních stěnách stopu lomeného oblouku, pak je nutno vznik kostela datovat do první poloviny 13. století, tedy do období biskupa Jana II. (1226 - 1236).
Kostel sestává z obdélné lodi 8,5 metru dlouhé a 6,53 metru široké, k níž je přidruženo pravoúhlé kněžiště o rozměrech 5,25 m x 5,13 m. Kněžiště je v exteriéru také jedinou, architektonickými prvky alespoň trochu zdobenou, částí kostela. Hranolovité těleso je založeno na jednoduchém soklu, ze kterého se pnou nárožní liseny a liseny prostupující středy severní a jižní zdi. Ty měly původně přecházet v obloučkový vlys, po kterém dnes již nenalezneme jedinou stopu, ale starší prameny o jeho existenci hovoří (Braniš 1892, 49). Kněžiště je osvětleno třemi okny. Jedním původním čelním, které bylo zazděno, a při poslední rekonstrukci opět obnoveno, a dvěma postraními, která byla při této rekonstrukci uvedena do románského tvaru (před tím byla pravoúhlá), ale při vzniku kostela zde patrně vůbec nebyla. Na stěnách lodi nespatřujeme takřka žádný románský dekor. Jižní fasáda je prolomena dvěma okny, z nichž jedno je původní a druhé bylo při rekonstrukci uvedeno do původního stavu. V severní fasádě nalézáme jedno, taktéž obnovené, okno a zbytky ústupkového portálu, kterým se dnes vstupuje do sakristie. Západní část kostela zaujímá mohutná, 4,5 m hluboká, věž, jejíž šířka je shodná se šířkou lodi. V přízemí západní části věže je prolomen novější vstupní portál, jenž chrání novodobý přístavek. První patro věže je z jihu osvětleno jedním původním románským oknem, pod nímž se mírně napravo nalézá zazděný portálek, kudy se vstupovalo na emporu. V západním průčelí věže se nalézá okno gotické s lomeným obloukem, pod kterým, taktéž mírně napravo, můžeme spatřit malý zazděný portál s krakorci. Druhé patro bylo oživeno jednoduchými, ale zajímavými sdruženými okny, které nebyly děleny sloupkem, ale jednoduchým pilířkem. Ta se dochovala zazděná na severní stěně věže. Na jižní stěně byly jejich archivolty pozměněny do tvaru trojlistých oblouků, stejně jako u dvojice těchto oken na západní stěně. Až do roku 1859 bylo nejvyšší patro tvořeno dřevěným podsebitím, které bylo zmíněného roku nahrazeno trvanlivějším cihlovým omítnutým zdivem s malými okny (Lehner 1903b, 52)11. Kromě již popsaných oken můžeme v kamenném zdivu spatřit různě rozmístěná drobná kruhová nebo střílnová okna, která přivádějí světlo do úzkých chodeb v obvodových zdech kostela.
Exteriér kyjského románského chrámu působí v současné době po rekonstrukci velmi ušlechtilým dojmem a návštěvník zde může shlédnout téměř slohově čistý a v mnohém zajímavý románský kostel.