romarch romarch romarch
Věda a výzkum
Dizertační práce
  ○  studie doktorské práce
  ○  konference SGS 2011
  ○  doktorský workshop 2011
● Aktuální výzkum
  ○  Holubice
  ○  Kozojedy
  ○  Očihov
  ○  Poříčí nad Sázavou (sv. Petr)
  ○  Pravonín
  ○  Vícov
  ○  Želenice

● Publikované výsledky

  ○  viz. Katalog (ČR)
● Stavebněhistorické průzkumy
  ○  Libčany (koncept SHP)
  ○  Potvorov (SHP)
● Architektonické studie rekonstrukcí
  ○  Cheb
  ○  Libčany
  ○  Záboří nad Labem
● Středoškolské referáty (SOČ)
  ○  Stručně o románské architektuře
  ○  Budeč
  ○  Jakub
  ○  Tismice
  ○  Řeznovice
  ○  Vinec
  ○  Potvorov
  ○  Vroutek
  ○  Mohelnice
  ○  Praha - Kyje
  ○  Praha - Záběhlice
Katalog (ČR)
Katalog (cizina)
Výuka a studium
 
  Středoškolské referáty o románské architektuře (SOČ)  
 

TISMICE - bazilika

KLÍČOVÁ SLOVA ... patrocinium Nanebevzetí Panny Marie, stavba vzniká okolo roku 1210, románská neklášterní bazilika, trojlodí, východní trojice apsid, západní dvouvěžové průčelí, střídání podpor v interiéru
 

TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ ČLÁNEK!

 
  Poblíž hlavní silnice č. 12, spojující Prahu a Kolín, stojí uprostřed obce Tismice, v okresu Kolín, basilika Nanebevzetí Panny Marie. Je to velice zajímavá a krásná památka románského stavitelství. Do dnešních dnů není jasné, z jakého důvodu byl v takové malé obci postaven trojlodní basilikální chrám, na poměry raně středověké vsi, nezvyklých rozměrů. Dále zůstává otázkou, zdali šlo o kostel farní, či vlastnický. Merhautová připomíná, že za Jana Lucemburského byl Kostelec nad Černými Lesy spolu s Tismicí královským majetkem (Merhautová 1971, 343). Není vyloučeno, že tomu tak bylo i dříve, a tudíž mohl kostel založit král nebo někdo z královské rodiny na svém prozatímním sídle.
Tismickou basiliku tvoří 13.20 metrů dlouhé a 8.50 metrů široké trojlodí, na východě zakončené trojicí apsid položených v jedné rovině, které jsou při pohledu z venčí nejmalebnější částí chrámu. Hlavní apsida je členěna čtyřmi lisenami, které přecházejí v obloučkový vlys. Mezi nimi jsou tři původní, dnes však zazděná okna. Boční apsidy mají pouze po dvou, nárožních, lisenách a jednom osovém, taktéž zazděném okně. Obě boční apsidy jsou ukončeny čtyřmi obloučky vlysu. Nad ním probíhá ukončující římsa, přítomná na všech částech kostela, avšak původní románská je právě pouze na bočních apsidách. Bohužel, jiné románské zdobné prvky se na fasádě nezachovaly, ale prameny z konce 19. a počátku 20. století hovoří o přítomnosti obloučkového vlysu na bočních lodích. Z něj do současnosti přežily pouze nárožní liseny při východním průčelí.
Interiér kostela je osvětlen osmi basilikálními okny, čtyřmi na každé straně, avšak jedná se o okna z doby barokní, konkrétně z roku 1755. Na severní stěně hlavní lodi se dochovaly zbytky původních oken, ale pouze dvou. Je nepravděpodobné, že by do ústřední lodi chrámu takovýchto rozměrů pronikalo světlo pouze čtyřmi okny (dvěma z každé strany) a tudíž je jediná možná varianta, že zbylá dvě byla v místech oken rozšířených v novější době. Proč se na jižní stěně hlavní lodi nedochoval náznak ani jednoho románského okna není zatím možné vysvětlit. Stejně tak neexistuje jediná stopa po románských oknech na lodích bočních. Severní je osvětlena třemi (čtvrté překrývá sakristie) a jižní čtyřmi okny, která vznikly (nejspíše rozšířením původních oken) patrně ve stejné době jako ty na lodi hlavní. Za doby pozdně gotické, v 2. polovině 15. století byl v západní části jižní lodi prolomen portál a nad něj byl umístěn kamenný erb.
Západní průčelí s dvouvěžím sice není tolik zdobené jako východní část s apsidami, ale přesto má svoji krásu, jedinečnost a osobitost. Zdivo západních stěn věží je přímo provázáno s kostelem a vzniká tak sice strohé, ale velmi zajímavé průčelí. Na jeho ose je situován jednoduchý, ne původní, vstupní portál a nad ním zazděné románské okno kruchty. Na stěnách věží jsou v nejvrchnějším patře prolomena úzká okna, která se objevují i ve spodnějším patře, ale pouze na východních zdech, nad bočními loděmi. Poměrně štíhlé věže jsou završeny barokními báněmi, ale vzhledem k tomu, že jsou kryty prejzy, stavbu nijak neznehodnocují.
Vstoupíme-li hlavním portálem do ústřední lodi, naskytne se nám v Čechách nevídaný pohled. Ocitáme se v křížově sklenutém podkruchtí a můžeme projít dále do interiéru kostela. Co zajisté zaujme každého návštěvníka, je způsob oddělení hlavní lodi od lodí postranních. Vysoké zdi dosedají na čtveřici archivolt, které vystupují střídavě z pilířů a sloupů. Takovéto střídání podpor není jednoznačně domácí prvek a v Čechách se vyskytovalo jen zřídka. Jeho původ musíme hledat v západní Evropě, patrně v oblastech Dolnosaských nebo Porýnských. Směrem od apsidy se střídá polopilíř, sloup, pilíř, sloup a mohutný, do kříže zesílený pilíř, zřejmě původní, jenž podpírá emporu a zároveň tvoří základ věže. (Kompozice podpor je shodná na levé i pravé straně chrámu.) Na jižní straně není tento pilíř příliš nápadný, neboť tvoří součást šnekovitého, patrně gotického, schodiště vedoucího na emporu. Kruchta bohužel není původní románská, nýbrž je zřejmě dílem epochy barokní. Původní tribuna byla taktéž situována mezi věžemi, které se do ní otevíraly oblouky (Mencl 1965, 46).
Sloupy arkád vyrůstají z klasických atických patek, které tvoří dva oblouny oddělené úžlabím a jsou zdobeny čtyřmi nárožními lístky. Na patkách spočívají zužující se dříky ukončené prstencem, jednoduchou krychlovou hlavicí a mohutným abakem. Pilíře jsou situovány na profilovaném trnoži a jsou završeny stejným abakem co kryjí hlavice sloupů. Od všech abaků se pnou přípory, které ústí do římsy probíhající pod basilikálními okny. Tyto přípory s římsou i klenbou pocházejí z roku 1755. Někteří historikové pokládají přípory a římsu za románské a uvádějí, že hlavní loď byla již původně zaklenuta, což je nemožné, neboť byl-li by kostel zaklenut křížově, pak by kápě klenby zakrývaly románská okna patrná na vnější fasádě a pro valenou klenbu jsou tato okna umístěna příliš vysoko. Hlavní loď proto musela být zastropena dřevěným trámovým stropem, v té době u nás obvyklým. Strop se patrně dochoval až do zhotovení barokního klenutí v roce 1755. Klenbu i apsidy pokrývají nástěnné malby z roku 1775, jež prý vytvořil Jan Svoboda. Další barokní částí chrámu je mramorové schodiště s oltářem, které dala zhotovit vévodkyně Marie Terezie Savojská pro dříve velmi uctívanou sošku Panny Marie s Ježíškem, pocházející z dob vlády Karla IV.
Kostel Panny Marie zařazujeme mezi nejvýznamnější památky české románské architektury, jako příklad vyvinutého a celkově dobře zachovaného venkovského basilikálního chrámu. Přestože je zdejší basilika oproti ostatním (městským a klášterním), mnohem menší, můžeme o ní hovořit, opomeneme-li transept, jako o ideální formě románské basiliky. Jediným nedostatkem je, že nemáme přesné údaje o době, kdy vznikla a informace v odborné literatuře se různí. Nejpravděpodobnější časové údobí vzniku kostela je přelom 12. a 13. století.
Přestože tismická bazilika je klenotem českého románské venkovského stavitelství, okolí chrámu tomu příliš nenasvědčuje. Prvním velkým nedostatkem je, že ani při dálkové silnici č. 12, ani v obci samé není umístěn poutač, upozorňující na vzácnou památku. Neexistuje ani informační tabule přímo u kostela, obsahující stručná fakta týkající se historie a významu stavby. Avšak i nejbližší okolí chrámu je zpustlé a s neregulovanou stromovou i keřovou zelení. Chybí i okapový chodníček, a tak může vlhkost vzlínat po už tak poškozených pískovcových zdech. Ty jsou především ničeny špatným ovzduším, a proto by měli co nejdříve zasáhnout kvalifikovaní restaurátoři a zdivo i drobné architektonické články zakonzervovat, neboť se rozpadají a pomalu mění v prach.
 
       
   

© Ing. arch. Milan Falta    2015

  falta.milan@gmail.com

 

 
   

Tento projekt vzniká za podpory studentské grantové soutěže ČVUT FA a projektového ateliéru URBAPLAN s.r.o. 

počet přístupů: