| |
|
|
|
| |
Středoškolské
referáty o románské architektuře (SOČ): |
|
|
|
 |
| |
TISMICE -
bazilika |
|
|
KLÍČOVÁ SLOVA ...
patrocinium
Nanebevzetí Panny Marie,
stavba vzniká okolo roku 1210, románská neklášterní
bazilika, trojlodí, východní trojice apsid, západní
dvouvěžové průčelí, střídání podpor v interiéru |
|
|
|
| |
TENTO TEXT JE STŘEDOŠKOLSKÝM REFERÁTEM, NEJEDNÁ SE O VĚDECKÝ
ČLÁNEK! |
|
|
|
|
| |
Poblíž hlavní silnice č. 12, spojující
Prahu a Kolín, stojí uprostřed obce Tismice, v okresu Kolín, basilika
Nanebevzetí Panny Marie. Je to velice zajímavá a krásná památka
románského stavitelství. Do dnešních dnů není jasné, z jakého důvodu byl
v takové malé obci postaven trojlodní basilikální chrám, na poměry raně
středověké vsi, nezvyklých rozměrů. Dále zůstává otázkou, zdali šlo o
kostel farní, či vlastnický. Merhautová připomíná, že za Jana
Lucemburského byl Kostelec nad Černými Lesy spolu s Tismicí královským
majetkem (Merhautová 1971, 343). Není vyloučeno, že tomu tak bylo i
dříve, a tudíž mohl kostel založit král nebo někdo z královské rodiny na
svém prozatímním sídle.
Tismickou basiliku tvoří 13.20 metrů dlouhé a 8.50 metrů široké
trojlodí, na východě zakončené trojicí apsid položených v jedné rovině,
které jsou při pohledu z venčí nejmalebnější částí chrámu. Hlavní apsida
je členěna čtyřmi lisenami, které přecházejí v obloučkový vlys. Mezi
nimi jsou tři původní, dnes však zazděná okna. Boční apsidy mají pouze
po dvou, nárožních, lisenách a jednom osovém, taktéž zazděném okně. Obě
boční apsidy jsou ukončeny čtyřmi obloučky vlysu. Nad ním probíhá
ukončující římsa, přítomná na všech částech kostela, avšak původní
románská je právě pouze na bočních apsidách. Bohužel, jiné románské
zdobné prvky se na fasádě nezachovaly, ale prameny
z konce 19. a počátku 20. století hovoří o přítomnosti obloučkového
vlysu na bočních lodích. Z něj do současnosti přežily pouze nárožní
liseny při východním průčelí.
Interiér kostela je osvětlen osmi basilikálními okny, čtyřmi na každé
straně, avšak jedná se o okna z doby barokní, konkrétně z roku 1755. Na
severní stěně hlavní lodi se dochovaly zbytky původních oken, ale pouze
dvou. Je nepravděpodobné, že by do ústřední lodi
chrámu takovýchto rozměrů pronikalo světlo pouze čtyřmi okny (dvěma z
každé strany) a tudíž je jediná možná varianta, že zbylá dvě byla v
místech oken rozšířených v novější době. Proč se na jižní stěně hlavní
lodi nedochoval náznak ani jednoho románského okna není zatím možné
vysvětlit. Stejně tak neexistuje jediná stopa po románských oknech na
lodích bočních. Severní je osvětlena třemi (čtvrté překrývá sakristie) a
jižní čtyřmi okny, která vznikly (nejspíše rozšířením původních oken)
patrně ve stejné době jako ty na lodi hlavní. Za doby pozdně gotické, v
2. polovině 15. století byl v západní části jižní lodi prolomen portál a
nad něj byl umístěn kamenný erb.
Západní průčelí s dvouvěžím sice není tolik zdobené jako východní část s
apsidami, ale přesto má svoji krásu, jedinečnost a osobitost. Zdivo
západních stěn věží je přímo provázáno s kostelem a vzniká tak sice
strohé, ale velmi zajímavé průčelí. Na jeho ose je situován jednoduchý,
ne původní, vstupní portál a nad ním zazděné románské okno kruchty. Na
stěnách věží jsou v nejvrchnějším patře prolomena úzká okna, která se
objevují i ve spodnějším patře, ale pouze na východních zdech, nad
bočními loděmi. Poměrně štíhlé věže jsou završeny barokními báněmi, ale vzhledem
k tomu, že jsou kryty prejzy, stavbu nijak neznehodnocují.
Vstoupíme-li hlavním portálem do ústřední lodi, naskytne se nám v
Čechách nevídaný pohled. Ocitáme se v křížově sklenutém podkruchtí a
můžeme projít dále do interiéru kostela. Co zajisté zaujme každého
návštěvníka, je způsob oddělení hlavní lodi od lodí postranních. Vysoké
zdi dosedají na čtveřici archivolt, které vystupují střídavě z pilířů a sloupů.
Takovéto střídání podpor není jednoznačně domácí prvek a v Čechách se
vyskytovalo jen zřídka. Jeho původ musíme hledat v západní Evropě,
patrně v oblastech Dolnosaských nebo Porýnských. Směrem od apsidy se
střídá polopilíř, sloup, pilíř, sloup a mohutný, do kříže zesílený
pilíř, zřejmě původní, jenž podpírá emporu a zároveň tvoří základ věže.
(Kompozice podpor je shodná na levé i pravé straně chrámu.) Na jižní
straně není tento pilíř příliš nápadný, neboť tvoří součást šnekovitého,
patrně gotického, schodiště vedoucího na emporu. Kruchta bohužel není
původní románská, nýbrž je zřejmě dílem epochy barokní. Původní tribuna
byla taktéž situována mezi věžemi, které se do ní otevíraly oblouky
(Mencl 1965, 46).
Sloupy arkád vyrůstají z klasických atických patek, které tvoří dva
oblouny oddělené úžlabím a jsou zdobeny čtyřmi nárožními lístky. Na
patkách spočívají zužující se dříky ukončené prstencem, jednoduchou
krychlovou hlavicí a mohutným abakem. Pilíře jsou
situovány na profilovaném trnoži a jsou završeny stejným abakem co kryjí
hlavice sloupů. Od všech abaků se pnou přípory, které ústí do římsy
probíhající pod basilikálními okny. Tyto přípory s římsou i klenbou
pocházejí z roku 1755. Někteří historikové pokládají přípory a římsu za
románské a uvádějí, že hlavní loď byla již původně zaklenuta, což je
nemožné, neboť byl-li by kostel zaklenut křížově, pak by kápě klenby
zakrývaly románská okna patrná na vnější fasádě a pro valenou klenbu
jsou tato okna umístěna příliš vysoko. Hlavní loď proto musela být
zastropena dřevěným trámovým stropem, v té době u nás obvyklým. Strop se
patrně dochoval až do zhotovení barokního klenutí v roce 1755. Klenbu i
apsidy pokrývají nástěnné malby z roku 1775, jež prý vytvořil Jan
Svoboda. Další barokní částí chrámu je mramorové schodiště s oltářem,
které dala zhotovit vévodkyně Marie Terezie Savojská pro dříve velmi
uctívanou sošku Panny Marie s Ježíškem, pocházející z dob vlády Karla
IV.
Kostel Panny Marie zařazujeme mezi nejvýznamnější památky české románské
architektury, jako příklad vyvinutého a celkově dobře zachovaného
venkovského basilikálního chrámu. Přestože je zdejší basilika oproti
ostatním (městským a klášterním), mnohem menší, můžeme o ní hovořit,
opomeneme-li transept, jako o ideální formě románské basiliky. Jediným
nedostatkem je, že nemáme přesné údaje o době, kdy vznikla a informace v
odborné literatuře se různí. Nejpravděpodobnější časové údobí vzniku
kostela je přelom 12. a 13. století.
Přestože tismická bazilika je klenotem českého románské venkovského
stavitelství, okolí chrámu tomu příliš nenasvědčuje. Prvním velkým
nedostatkem je, že ani při dálkové silnici č. 12, ani v obci samé není
umístěn poutač, upozorňující na vzácnou památku. Neexistuje ani
informační tabule přímo u kostela, obsahující stručná fakta týkající se
historie a významu stavby. Avšak i nejbližší okolí chrámu je zpustlé a s
neregulovanou stromovou i keřovou zelení. Chybí i okapový chodníček, a
tak může vlhkost vzlínat po už tak poškozených pískovcových zdech. Ty
jsou především ničeny špatným ovzduším, a proto by měli co nejdříve
zasáhnout kvalifikovaní restaurátoři a zdivo i drobné architektonické
články zakonzervovat, neboť se rozpadají a pomalu mění v prach. |
|
|
