romarch romarch romarch
Věda a výzkum
Katalog (ČR)
Katalog (cizina)
Výuka a studium
Literatura
  ○  rešerše literatury
  ○  výběr z literatury - monografie
  ○  výběr z literatury - klíčové články
  ○  výběr z literatury - východní Evropa
● Internetové stránky
  ○  české - románské umění
  ○  české - památková péče
  ○  slovenské
  ○  zahraniční
  ○  historické mapy
● Výkladový slovník
  ○  český
  ○  německý
  ○  anglický
  ○  ruský
 
 
 
  Výuka a studium    
 

VÝKLADOVÝ SLOVNÍK

   
 
  A  B  C  D  E  F  G  H  Ch  I  J  K  L  M  N  O  P  Q  R  S  T  U  V  W  X  Y  Z
   

A

   
     
abakus  

Krycí deska antické sloupové hlavice.

     
akant   Druh bodláku (paznehtník), jehož listy byly předlohou pro ztvárnění korintské hlavice.
     
alcázar (arab.)   Ve Španělsku běžné označení pro opevněný palác, většinou uzavřenou čtyřkřídlvou budovu.
     
alegorie  

Obrazné znázornění abstraktního pojmu.

     
ambona   Parapet se čtecím pultem na chórové přepážce.
     
antependium   Neboli oltářní frontále - kryt přední strany oltáře, původně zhotovovaný z látky, později z kamene, dřeva, vzácných kovů či smaltu a obvykle zdobený figurálními či symbolickými výjevy.
     
antropomorfizmus   Přenášení lidských vlastností, charakteristik a podob na předměty, zvířata apod.
     
apotropejní   Předmět, obraz či symbol užívaný především v lidovém umění k odvrácení zla; důležitý rys zobrazování zvířat a démonů v románském umění.
     
apsida   Půlkruhový nebo polygonální prostor stavby, v kostele zpravidla východní závěr chóru.
     
architráv   Vodorovný trám položený na hlavicích sloupů, v klasických stavbách nese římsu a vlys.
     
archivolta   Plasticky zdůrazněná čelní část oblouku zdi, obloukovitá římsa.
     
arkáda   Řada oblouků překlenující prostor mezi sloupy nebo pilíři.
     
arkýř   Uzavřený výstupek na průčelí nebo nároží domu.
     
artes liberales (lat.)   Svobodná umění tvořící základ středověkého vědění: gramatika, aritmetika, geometrie (trivium) a hudba, astronomie, dialektika, rétorika (kvadrivium).
     
atrium   U Římanů otevřený vnitřní dvůr, v křesťanské architektuře sloupy obklopený přední dvůr kostela.
     
   

B

   
     
baptisterium   Samostatná centrální stavba, kde byl vykonáván obřad křtu.
     
bazilika   Původně antická tržnice nebo soudní síň, v křesťanské architektuře vícelodní podélná stavba s prosvětlenou a zvýšenou zónou horních oken.
     
běhoun   Stavební kámen, který obrací ve zdivu ven svou podélnou stranu.
     
bergfrit   Hlavní hradní věž, útočištná věž.
     
biforium   Okno se dvěma oblouky.
     
boční loď   Postranní část hlavní chrámové lodi oddělená od vlastního prostoru hlavní lodi řadou sloupů či pilastrů; taktéž postranní část příčné lodi či chóru.
     
bosa   Jen hrubě opracovaná pohledová strana kamene nebo plastiky.
     
   

C

   
     
centrální stavba   Kruhová nebo polygonální stavba, také nad půdorysem ze stejnoramenného kříže.
     
čelní oblouk   Vymezuje klenební pole po straně.
     
   

D

   
     
donjon   Centrální obytná i obranná věž u hradů francouzského typu.
     
dormitář   Společná ložnice v klášteře.
     
   

E

   
     
edikula   Výklenek ve stěně s architektonickým rámcem, určený často k umístění sochy.
     
efemérní (řec.)   "pouze den trvající", pomíjivý
     
eklekticismus   Mísení různých názorů a směrů.
     
empora   Tribuna či galerie v chrámovém prostoru; slouží k oddělení určitých skupin (dvůr, ženy) během bohoslužby.
     
en délit   Kameny, které jsou používány svisle, proti svému přirozenému směru uložení.
     
epifanie (řec.)   zjevení
     
epitaf   Památník zemřelého, většinou s obrazem a nápisem.
     
evangeliář   Neboli kniha evangelií - liturgická kniha (ve středověku ručně psaná, později tištěná) obsahující úplné texty evangelií. V evangeliářích nalezneme jedny z nejpůsobivějších ukázek středověkých knižních iluminací.
     
exedra   Polokruhovité rozšíření stavby, kdysi s kruhovitě uspořádanými místy k sezení.
     
exvoto   Votivní obraz, dar k vysvěcení.
     
   

F

   
     
falc   Středověký palác knížat, která neměla stálou rezidenci.
     
farní kostel   kostel sloužící duchovním potřebám obyvatel farnosti.
     
freska   nástěnná malba provedená do mokré omítky barvami rozpuštěnými ve vodě. Po uschnutí se malba pevně spojí s omítkou.
     
fronton   Štít skutečně anebo jen zdánlivě podpírán sloupy.
     
   

G

   
     
galerie   Původně zastřešená, po stranách otevřená chodba; v zámku protáhlý sál.
     
gema   Drahokam nebo polodrahokam se zahloubeným rytým reliéfem.
     
gisant   Ležící postava na tumbě náhrobku.
     
gloriola   svatozář
     
   

H

   
     
halový chór   Vícelodní chór se stejnou výškou kleneb.
     
halový kostel   Kostel s loděmi stejné výšky.
     
hlava chóru   Vystupující zakončení chóru.
     
hlavice   Plasticky ztvárněný vrchol vzpěry v místě styku podpory a břemene.
     
horror vacui (lat.)   strach z prázdnoty
     
   

Ch

   
     
chór   Termín převzatý z klasického řeckého divadla a v křesťanské architektuře používaný k označení prostoru na konci hlavní chrámové lodi; většinou je zde umístěn svatostánek a oltář, nacházejí se zde chórové lavice vyhrazené duchovním a mnichům; v kostelní architektuře jde o prostor mezi křížením a apsidou.
     
chórová přepážka   Stěna nebo mříž, která v kostelní lodi oddělovala prostor vyhrazený duchovním od prostoru pro laiky, často zdobená sochami.
     
chórový ochoz   Chodba kolem chóru, může spojovat boční lodě.
     
chrámová loď   Část kostela mezi průčelím a křížením či chórem, centrální prostor mezi bočními loděmi.
     
   

I

   
     
ikonografie   Původně nauka věnující se rozboru klasických portrétů. V dějinách umění tento termín označuje zkoumání a interpretaci obsahu a symbolického významu zobrazovaných předmětů a v první řadě křesťanských témat. Významnou součástí ikonografie je i zkoumání a určování filozofických a teologických literárních zdrojů, jenž inspirovaly vznik různých motivů a způsob, jakým byly vyobrazovány.
     
inkrustace   Ozdobné vykládání povrchu materiálu jiným materiálem.
     
   

K

   
     
kalota   Plocha kulové úseče, označení kupolové klenby.
     
kanelury   Žlábky v dříku sloupku.
     
kanonizace   svatořečení
     
kápě klenby   Nenosná výplň mezi hranami nebo žebry.
     
kaple   Malý sakrální prostor, samostatně stojící nebo jako součást kostela.
     
kapitulní sál   Reprezentativní sál chrámové nebo řádové kapituly, zpravidla ve východní části křížové chodby.
     
kastel   Původně římský vojenský tábor, později pevnost.
     
katedrála   Biskupský kostel, v Německu se nazývá také dóm nebo minstr (münster).
     
kazetový strop   Z římské antiky pocházející dekorace klenby nebo stropu sestávající z bohatě profilovaných ornamentálních polí.
     
kladí   V klasické architektuře souhrnný název pro architráv, vlys a římsu; systém trámů mezi zdí a střechou.
     
klášter   Od raného křesťanství sídlo sídlo mnišského společenství, ke klášternímu komplexu patří kostel, otevřený dvůr s křížovou chodbou, kapitulní sál, refektář (jídelna), dormitář (ložnice) a užitkové stavby.
     
klenba   Zakřivené zakončení místnosti; je konstruována např. z kamenů, které jsou zaklíněny mezi vzpěrami.
     
klenební pás   Opěrný oblouk probíhající kolmo k podélné ose klenby.
     
klenební výplň   Přibližně trojúhelníková plocha vymezená křivkou oblouku a (obvykle pravoúhlou) přiléhající římsou.
     
koncha   Zaklenutá polokupole uzavírající apsidu.
     
konzola   Ze zdi vystupující nosný článek.
     
kruhový pilíř   Podpěra bez entaze (vypnutí) antických sloupů, může však mít patku a hlavici.
     
krypta   Podzemní místnost nacházející se v kostele pod oltářem. Obvykle jsou v ní uloženy relikvie příslušného světce. Třebaže se krypta nachází nejčastěji pod chórem, někdy zaujímá i prostor pod křížením lodí. Nebývá vždy zcela skryta pod zemí, a pak mohou chór a oltář značně převyšovat hlavní chrámovou loď a lodi boční. Proto byla též někdy stavěna impozantní schodiště, jež spojovala hlavní chrámovou loď s chórem.
     
křížová klenba   Forma klenby, jež je tvořena dvěma klenbami, jejichž protínající se hrany tvoří kříž.
     
křížová žebrová klenba   Křížová klenba, která má místo hran žebra.
     
křížení   V kostele průnik hlavní a příčné lodi.
     
kupole   Kruhové, čtyřhranné nebo polygonální zaklenutí prostoru.
     
kvádrové zdivo   Zdivo z otesaných kamenů či kamenných kvádrů, taktéž může označovat kamenný obklad.
     
   

L

   
     
latinský kříž   Kříž s nestejně dlouhým hlavním ramenem a příčným břevnem.
     
liséna   Svislý pás zdiva, na rozdíl od pilastru bez patky a hlavice.
     
loď   Podélný nebo příčný prostor kostela rozlišený podpěrami na hlavní a boční lodě.
     
lucerna   Válcovitá nástavba osvětlující kupoli nebo věž.
     
luneta   Obloukové pole nad dveřmi a okny
     
   

M

   
     
mandorla   Stylizovaná svatozář mandlovitého tvaru obklopující postavy svatých, kupříkladu trůnícího Krista či Madony.
     
manýrismus   Styl, který před klasickou vyvážeností upřednostňuje šablonovitou "umělost", v širším slova smyslu nesprávně pojímané napodobování určitého slohu.
     
martyrium   Mučednictví pro víru, v architektuře označení pro hrob nebo kostel mučedníka, také pro místo, kde se událost odehrála.
     
meandr   Antický ornament tvořený průběžnou pravoúhle zalamovanou linií.
     
metafora   Slovo nesoucí obrazný význam.
     
mnišský chór   Mnichům vyhrazený oddělený prostor klášterního kostela s chórovými lavicemi.
     
monolit   Sloup, pilíř nebo část architektury z jednoho kusu kamene.
     
mozarabský   Z arabského musťarib = arabizující; označení pro styl křesťanských umělců s islámskými prvky.
     
mur épais   Zeď, která je tak silná, že téměř nepotřebuje opěrné pilíře; typická pro románskou a raně gotickou architekturu v anglonormandské oblasti.
     
mur épais évidé   Zeď, do níž jsou vyhloubeny chodby, slepé arkády atd.
     
   

N

   
     
náběžník   Deska mezi sloupem nebo pilířem a nasazením oblouku; obvykle spojená s hlavicí.
     
nartex   Otevřená předsíň raně křesťanské baziliky.
     
nimbus   Obvykle zlatá gloriola či svatozář za hlavou světce. Někdy obsahuje kříž a pak bývá označována jako křížový nimbus.
     
   

O

   
     
obloučkový vlys   Řada malých oblouků předsazených před zeď, románský a gotický ornament.
     
oblouk   Zaklenutá konstrukce v otvoru ve zdi nebo hale, která zachycuje zátěž, resp. ji přenáší na podpěry (pilíře, sloupy). Staví se z klínovitých nebo pravoúhlých kamenů.
     
ochoz (galerie)   Horní patro, jež připomíná tribunu. Obíhá po obvodu budovy a na jedné straně je otevřeno do interiéru. V kostele (bazilice) se nachází nad postranními loděmi, nad arkádami (u staveb s centrálním půdorysem) a rovněž nad západním ukončení stavby. Ochozy sloužily oddělení některých skupin věřících (např. žen či šlechticů) od zbytku kongregace.
     
okosení   Úkos, sražená hrana architektonických prvků, například pilířů, patek atd.
     
oktogon   Neboli osmiúhelník - architektura o osmihranném centrálním půdorysu či jakákoli jiná budova o osmi stranách. Často se vyskytoval ve středověku - nejen v architektuře, ale rovněž v designu královských korun, neboť osmička byla považována za dokonalé číslo.
     
oltářní nástavec   Koruna oltáře vytvořená z architektonických prvků.
     
oratoř   Empora chóru církevní stavby, také domácí kaple.
     
ornament   Geometrická nebo figurální výzdoba.
     
ostění   Plocha vzniklá vyříznutím otvoru do zdiva.
     
   

P

   
     
palác   Hlavní budova středověkého hradu, většinou se slavnostním sálem, později také výstavný šlechtický dům.
     
palácová kaple   Sakrální prostor v paláci vyhrazený pro šlechtice a jeho rodinu.
     
pateční klenák   První kámen vedoucí k zakřivení nad patkou.
     
patka   Je sloupu nebo pilíře, mezi dříkem a základovou deskou (plintou).
     
patrocinium   Zasvěcení kostela, kaple či oltáře určitému světci.
     
pendentiv   Neboli cíp klenby - konstrukční prvek zprostředkující přechod z čtvercové základny do kruhové klenby kupole.
     
peripteros   Chrám obklopený sloupovým ochozem.
     
peristyl   Sloupová hala obklopující nádvoří obytného domu.
     
piano nobile (ital.)   Také beletáž, podlaží s reprezentativními prostorami, většinou v 1. patře.
     
piedestal   Sokl, podstavec pod sochu.
     
pilastr   Přízední pilíř s patkou a hlavicí.
     
pilíř   Podpěra; podle umístění rozlišujeme přízední pilíř (pilastr), rohový pilíř, zdvojený pilíř atd.
     
plinta   Čtvercová deska pod sloupem nebo pilířem.
     
podélný trakt   Hlavní část kostela, od průčelí ke křížení.
     
podvalek   Prut jako profilový prvek na římsách nebo dřících sloupu.
     
pole   Zaklenutý úsek prostoru.
     
polygon   mnohoúhelník
     
polychromní   vícebarevný
     
portikus   Sloupová hala před vchodem.
     
portál   Hlavní vchod do budovy. V románské architektuře se hojně používá portál o několika ustupujících schodech, jež tento obvykle malý vstupní prostor v průčelí značně zvýrazňovaly.
     
presbytář   Kněžiště, ceremoniální prostor pro kněze u oltáře.
     
propyleje   Monumentální sloupová brána postavená před antickým chrámovým okrskem.
     
profil   Příčný řez architektonickým článkem, například žebrem, ostěním či římsou.
     
prstenec   Prstencovité zesílení dříku, obvykle spojené se zdí.
     
průčelí   Pohledová strana architektonického díla.
     
převýšení klenby   Převýšení vrcholu křížové klenby vůči bočním obloukům.
     
příčná loď   Také transept - příčně k hlavní chrámové lodi probíhající jednolodní nebo vícelodní stavba; jejich křížení je často zvýrazněno.
     
příložka   Architektonický článek zesilující zeď, například přípora, pilastr nebo liséna.
     
   

R

   
     
radiální kaple   Kaple v chórovém ochozu.
     
refektář   jídelna kláštera
     
relikviář   Schránka na ostatky (relikvie) světce.
     
retábl   Retabulum - oltářní nástavec, umělecky ztvárněný zadní deskový obraz tvořící nedělitelnou část oltáře.
     
rizalit   Část stavby předstupující před fasádu v celé výšce stavby včetně střechy, prvek členění průčelí.
     
rotunda   Centrální stavba s kruhovým půdorysem.
     
řecký kříž   Kříž se stejně dlouhým příčným břevnem a svislým ramenem.
     
římsa   Horizontální, plastický členící prvek vystupující ze zdi; například korunní římsa probíhá mezi stěnou a střechou nebo atikou.
     
   

S

   
     
sakramentář   Liturgická kniha obsahující mešní modlitby, užívaná knězem při celebrování mše. Za papeže Řehoře Velikého byl nejprve zreformován průběh mše a za Karla Velikého pak byly sebrány a standardizovány různé texty. V ilustracích je kladen velký důraz na iniciály. Ikonografii výzdoby sakramentáře tvoří ukřižování Krista, Kristus v majestátu, výjev ze života Krista a vyobrazení evangelistů a svatých.
     
sakristie   Místnost k ukládání bohoslužebných rouch a předmětů, zároveň šatna duchovních a ministrantů.
     
sálový kostel   Jednolodní nedělitelný prostor sakrální stavby.
     
sanktuárium   Svatostánek, obecněji chór s hlavním oltářem.
     
skriptorium   Místnost ve středověkém klášteře, v níž se opisovaly rukopisy. Toto označení se používá i v souvislosti s písařskými či malířskými školami, jež lze rozlišovat podle jejich charakteristických slohových prvků.
     
slepé průčelí   Průčelí, které je dekorativně předsazeno před stavbu a neodpovídá její struktuře.
     
sloup   Podpěra s kruhovým, polygonálním nebo jinak profilovaným průřezem složená z patky, dříku s entazí a hlavice.
     
smíšené zdivo   Zeď s méně kvalitní vnitřní výplní mezi pravidelně vyzdívanými vnějšími vrstvami stěny.
     
spolium   Latinsky "kořist", znovu použitý stavební prvek ze starší stavby.
     
stavební huť   Organizace řemeslníků, architektů a správců založená pro stavbu středověkého kostela.
     
stéla (řec.)   Pilíř nebo kolmo stojící kamenná deska ve formě pomníku.
     
střední loď   Hlavní loď vícelodního kostela.
     
střídání podpěr   Střídání pilířů a sloupů.
     
stupňovitý chór   Chór s výškově odstupňovanými apsidami.
     
styl   Ráz nebo podobné utváření uměleckých děl založené na vlastnostech jejich tvůrce, regionu, epoše nebo funkci.
     
svazkový pilíř   Ve středověkém stavitelství seskupení s použitým menších a větších tříčtvrtečních sloupů kolem jádra pilíře.
     
svorník   Většinou plasticky opracovaný kámen ve vrcholu oblouku nebo klenby.
     
štít   Obvykle reprezentativní přední závěr sedlové střechy, okna nebo edikuly, může být trojúhelníkový, stupňovitý nebo obloukovitý; jeho vnitřní plocha (tympanon) bývá ozdoben plastikou.
     
   

T

   
     
tabernákl   Skříňka k uschování hostií, v architektuře baldachýnový přístřešek.
     
tambur   Cylindrická nebo polygonální část stavby pod kupolí.
     
tesaný kámen   Opracovaný stavební kámen.
     
transept   viz. příčná loď
     
triforium   Původně "otevření třemi oblouky", galerie otevřená do střední lodi kostela mezi arkádami a emporami a horní zónou oken.
     
triumfální (vítězný) oblouk   Ve starém Římě oblouk stavěný na počest vítězného generála a jeho vojska; v křesťanské bazilice oblouk dělící kněžiště od křížení boční a hlavní chrámové lodi.
     
triumfální kříž   Monumentální krucifix v triumfálním oblouku kostela.
     
trojlistová (jetelová) dispozice   Kostel se třemi apsidami uspořádanými jako jetelový list.
     
trpasličí galerie   Sloupy členěná malá galerie na vnější stěně románských kostelů.
     
trymó   Meziokenní pilíř, střední pilíř portálu.
     
tympanon   V období klasické antiky trojúhelníková plocha vymezená frontem a obvykle vyplněná sochařskou výzdobou; ve středověkých kostelech plocha nad portálem vymezená obloukem, nejvýznačnější místo pro umísťování soch na exteriérové části kostela.
     
typologie   Nauka o shodě Starého a Nového zákona, podle níž jsou události Starého zákona prorockými odkazy na Nový zákon.
     
   

U

   
     
urbanistika   Nauka o výstavbě městských a jiných sídlištních celků.
     
   

V

   
     
valená klenba   Klenba s polokruhovitým průřezem.
     
vanitas   Zobrazení pomíjivosti bytí.
     
vazák   Stavební kámen obrácený ve zdivu úzkou stranou ven.
     
vázaný systém   Schéma členění středověké kostelní stavby, jehož měrnou jednotkou je čtverec křížení.
     
vazba zdiva   Konstrukce z přírodního nebo umělého materiálu (cihel); podélně se kladou vazáky, příčně běhouny.
     
vestibul   předsíň
     
věnec kaplí   Kaple řazené kolem polokruhového nebo polygonálního chóru.
     
věžní fasáda   Průčelí s jednou nebo více věžemi je od středověku oblíbeným motivem sakrální architektury.
     
vikýř   Malá střešní konstrukce s oknem, odsazená od vnějšího obrysu budovy.
     
vnitřní chór   Centrální oblast vícelodní chóru s ochozem.
     
votivní   Obraz nebo stavba věnované na základě slibu (za vyslyšení modlitby)
     
vlys   Plasticky utvářený úzký vodorovný pruh stěny s ornamentálním nebo figurálním dekorem.
     
   

Z

   
     
zalomení   Horizontální členění probíhající kolem výstupků stěny.
     
zdivo z lomového kamene   Zeď postavená z nepravidelných, neopracovaných kamenů s nárožními kvádry nebo kameny.
     
zóna bazilikálních oken   Prosklená horní stěna střední lodi baziliky.
     
žaltář   Kniha obsahující 150 starozákonních žalmů. Významná modlitební kniha používaná v klášterech, často byla doplněna o litanie a výklady Starého zákona, příležitostně i o komentáře a výklady Nového zákona. Ilustrace románských žaltářů představují stěžejní zdroj informací pro porozumění symbolického obsahu středověkého sochařství v architektuře.
 
       
   

© Ing. arch. Milan Falta    2015

  falta.milan@gmail.com

 

 
   

Tento projekt vzniká za podpory studentské grantové soutěže ČVUT FA a projektového ateliéru URBAPLAN s.r.o. 

počet přístupů: